Ohlédnutí za Mezinárodním hrnkovým sympóziem 2001  
 
Ohlédnutí za Mezinárodním hrnkovým sympóziem 2001
Marie Kohoutová - - vydání 0/2001

Rok od roku roste ohlas laické i odborné veřejnosti na mezinárodní hrnková sympózia v Dubí. Letošní sedmý ročník (18.6. - 29.6) se vedle stoupajícího tvůrčího potenciálu a prestiže sympózia může pochlubit také rekordní účastí sedmatřiceti výtvarníků. Kromě českých účastníků přijeli z daleké ciziny keramici z Japonska, Spojených států, Turecka, Polska, Lotyšska, Německa a Slovenska. Malé ohlédnutí za tímto nevšedním setkáním nabízí rozhovor, který www.glassrevue.com poskytli jeho organizátoři ing.Radislav Feix a doc. ak. soch. Pavel Jarkovský.


 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Ing. Radislav Feix, ředitel Porcelánové manufaktury Royal Dux Bohemia, a.s., Duchcov  

1. ročník se uskutečnil už v r. 89 tzn. ještě v době, kdy vlastnické vztahy obou firem byly jinak uspořádané. Patřily pod gigant Karlovarský porcelán a Duchcov ještě nebyl  součástí skupiny Český porcelán, kterým se stal v r. 96-7.  Původním smyslem těchto sympózií bylo vnést nové pohledy, nové tvary do celkové inovace a záměru dnešního nástupce, tj. Českého porcelánu. Základním zadáním sympózia bylo, aby byl vyroben hrnek, aby měl ouško a aby se z něj dalo pít. A pro každého výtvarníka to byl také podnikatelský záměr. Pokud si vzpomínám v r. 89 to bylo asi 16 výtvarníků z tuzemska, ze zahraniční v tom 1. ročníku nebyl nikdo, ale postupně, jak hrnková sympózia přinášela první plody a úspěchy, tak  se na to začali nabalovat i účastníci z jiných zemí až do dnešního stavu. Můžeme říct, že v letošním 7. ročníku tady máme umělce a výtvarníky z celého světa.

Je potřeba za tím vidět i komerční záměr jedné i druhé firmy. Ten výrobek, který obstojí až do fáze technologické a lze od něj očekávat určitý marketingový a zejména  komerční úspěch, má naději na to, aby byl hromadně vyráběn a přinášel firmě  komerční úspěch. V závěru sympózia dáváme prostor i laické veřejnosti, kdy je uspořádána výstava s vernisáží těchto produktů a veřejnost provádí hodnocení. U favoritů vhodí do osudí jejich pořadí a je proveden statistický výběr. Tento pohled odborníků i laiků může leccos napovědět, nicméně důležitá je především pokud možno rychlá převoditelnost tohoto produktu na eventuální hromadnou výrobu tak, aby ho bylo možné v krátké době zpracovat, vyrobit a nabídnout zákazníkům. Mohu říct, že o výrobky z tohoto sympózia zájem je a prodávají se.  80 procent  jde na export. Jsou mezi nimi i výrobky, které lze těžko do hromadné výroby zapracovat, ale na druhé straně zase vznikají originální, nádherné výrobky dekorativního charakteru.

ot.: Nabízíte je potom jako výrobky z vaší stáje, jestli to tak mohu říct?

RF: To pozadí je trochu jiné. Je to otázka autorských práv a určitých dohod. Tyto jsou předem dány, ale je samozřejmě možné se dohodnout i na určitých odměnách atd., podle toho, jak si to zaslouží výrobek pokud je prodejný a má pro nás komerční význam. Pak si myslím, že ocenění pro toho umělce by v zájmu věci mělo přijít.

ot: Zúčastňuje se Český porcelán a jeho vlastní team výtvarníků nějakých jiných  sympózií podobného charakteru, třeba v zahraničí?

RF: Naše společná sympózia Českého porcelánu a Porcelánové manufaktury jsou v tuzemsku ojedinělá. Pravidelně se na nich podílejí minimálně jeden-dva výtvarníci z naší firmy jako autoři, tzn. nejen jako členové podpůrného týmu, bez kterého by  výtvarníci sympózia nebyli schopni dotáhnout své výrobky do konce. Jsou to skutečně naši zaměstnanci, kteří mají tu invenci, kteří u nás pracují na samostatných úkolech, kteří  mají dlouhodobé umělecké sklony a je potřeba je v tomto podpořit. I pro ně je to určité ocenění, že mají  možnost se na tomto hrnkovém sympóziu podílet. Mohou se na to důkladně připravit, předložit návrhy, které nejsou běžné a jednoznačně mají možnost dát prostor svým uměleckým sklonům.

ot:  Kdybyste měl zhodnotit uplynulých sedm ročníků jako pedagog působící na univerzitní půdě a zároveň jako výkonný umělec, jak si vedou dnešní mladí výtvarníci a jakým směrem se ubírá současný hrnkový design ?

doc. ak. soch. Pavel Jarkovský, vedoucí speciálního ateliéru keramiky a porcelánu  Fakulty užitého umění a designu UJEP v Ústí nad Labem

Na takovémto sympóziu vznikají věci nesmírně kvalitní po stránce designu, ale dá se říct, že tu vznikají i věci v podstatě nepoužitelné. Nedávno tady byl pan prof. Kotík,  kterému se dostal do ruky katalog  obdobného sympózia konvicového, co dělá Karlovarský porcelán. Byl velmi rozzloben, že výtvarníci dělají artefakty nebo objekty, místo toho, aby měli na zřeteli vždycky  tu činnost funkční. To je i případ tohoto sympózia. Výtvarníkům nejde jenom o design jako takový, ale o určitý efekt a tady si dovolím jednu kacířskou myšlenku. Myslím si, že by bylo třeba přistupovat k výtvarníkům trochu přísněji. Aby velice pečlivě vypracovali návrh, aby se podíleli na výrobě modelů a forem a aby poznali, co je to za práci, protože si málo váží přípravy, kterou pro ně dělá Český porcelán a manufaktura Duchcov.

ot: Vidíte nějaký výrazný rozdíl mezi domácími a zahraničními účastníky sympózia, ať už v odborné přípravě, profesionální zdatnosti nebo v kreativitě a hravosti nápadů ?

PJ:  Já bych hodnotil českou práci poměrně vysoko. Neřekl bych, že jsou horší než zahraniční výtvarníci. Dokonce bych řekl, že víc přemýšlejí o účelnosti, o funkčnosti věci, v tomto konkrétním případě o hrnku. Kromě Japonců, jde zahraničním výtvarníkům velice často jen o efekt. Japonci přinášejí pohled z trochu jiné stránky, protože japonská nebo i čínská keramika je postavená na funkčnosti.

RF: Já bych pana docenta jen doplnil… V eufórii prvních porevolučních ročníků jsme si mysleli, že co je zahraniční, je úplně to nejlepší, ale čas ukázal, že tomu tak není. Ne vždy znamenalo, když byl někdo ze zahraničí, že patří k úplné špičce. Dokonce jsme z toho postupem času museli udělat výběrovou záležitost, nikoli podle toho, kdo se zrovna chtěl přihlásit. Některé ty práce zahraničních "takyumělců" nebyly na té nejvyšší úrovni. Nejenže nebylo možné je vyrobit, ale prakticky měly takové technologické chyby, že se na konci musely vyřadit. To jsme potom řešili tak, že se jednotlivá prezídia, která mají celou organizaci na starosti, před každým ročníkem scházela a jméno po jménu vybírala a schvalovala z několika pohledů, takže kvalita je zaručena už tím, že návrhy procházejí určitým sítem. V tomto smyslu se sympózium jednotlivými ročníky vytříbilo.

PJ: Před dvěma třemi lety bylo zdejší sympózium zaměřeno na malbu kobaltem. Ke cti gen. řed. Českého porcelánu ing. Vladimíra Feixe musím říct, že dal možnost UMPRUMce a naší škole, aby za odměnu vybraly studenty, kteří  by se sympózia zúčastnili.  A protože se velice pečlivě vybíralo podle předložených anonymních návrhů, najednou zazářili studenti. Pomalu tam bylo víc studentů, než profesionálů, protože školy přece jen víc dbají na to,  aby studenti byli dobře připraveni a aby k tomu přistupovali profesionálně.

ot: Dnes (26.6.) se tady v ateliéru keramiky a porcelánu na FUUD ÚJEP obhajovaly klauzurní práce. Jakou šanci na uplatnění má absolvent např. Vašeho ateliéru, pokud by chtěl dělat volnou tvorbu ? Má šanci se vůbec uživit za předpokladu, že by chtěl zůstat nezávislým výtvarníkem a nabízel by své nápady podnikům nebo se musí nechat zaměstnat u firmy jako je třeba porcelánka? Jak může obstát v současných podmínkách ?

PJ: Co se týče designu, tak žádnou, protože my jsme tak malá země, že tohle se dá pokrýt v podstatě jedním nebo dvěma designéry. Pokud zůstanou v tomto státě, tak nemají šanci. Musí do světa, aby načerpali zkušenosti, aby měli co nabídnout, až se vrátí a aby je pak firmy chtěly.

ot:  Jaká je např. jedna z možných cest dostat se "do světa?"

PJ: Myslím si, že je to dneska celkem bez problémů. Spíš aby měli vůbec odvahu se někam pustit a dělat i za tu cenu, že budou dělat třeba zadarmo a že si na tu svoji práci budou vydělávat jiným způsobem. Jiná cesta není.

RF: To bych potvrdil a doplnil. Pokud se už jako firma obrátíme, tak je to systémem výběrového řízení nebo tendenčního zaměření na v minulosti vyzkoušené autory, kdy výsledek jejich práce odpovídal zadání. To si myslím, že funguje. Mladý umělec má v tomto, bohužel, několik nevýhod a je pravda, že i firma reaguje svým způsobem až v době, kdy už se ten člověk vrací s nějakým jménem a je schopen doložit svoji tvorbu cenami a účastí na nějakých výstavách, ale to ještě není tou pravou vstupenkou, že právě on bude ten oslovený, který splní zadání firmy.

Pokud máme pocit, že naše vlastní vývojové středisko v Duchcově není schopno některý úkol zvládnout, reagovat  např. na požadavek zákazníků, tak oslovíme externího umělce. Ten výběr je dán představou, jestli  to má být něco ozdobného z porcelánu nebo figurální porcelán nebo nějaké lidské či zvířecí motivy, což je oproti tomu užitkovému porcelánu přeci jen někde jinde a to skutečně nemůže dělat každý. Tam si vybíráme a ne vždy by tito mladí umělci byli schopni takové požadavky  zvládnout.

Říkám to jenom proto, že to není nějaký výmysl nebo noční nápad někoho z firmy, že bychom od zítřka mohli vyrábět to a to. Mnohdy je to skutečně reakce na požadavek zákazníka, který má nějakou akviziční činnost v určité lokalitě a ví, že by tam mohlo jít to či ono, viz třeba betlém, který jednoznačně vítězí v Německu atd. Tam byla ta vzácná kombinace spolupráce hlavního zákazníka, firmy a tvůrce. A funguje to a myslím si, že to má obrovský úspěch a pro nás v neposlední řadě komerční. Jak říká pan docent, mladý umělec si ty svoje ostruhy musí nejprve vysloužit, nejlépe v zahraničí, vrátit se s něčím a mít co nabídnout. Nejenom křičet, co za to, ale v první řadě také jaké má vlastní renomé…

PJ: Studenti třeba z této školy mají obrovské startovací možnosti oproti jiným studentům. Jsou bezprostředně spjati s výrobou, znají výrobu, znají technologické postupy a každá klauzura se musí realizovat v materiálu. Já když jsem studoval UMPRUM, tak dostat se do fabriky bylo za odměnu.  Oni tam jsou denně, všechno si můžou osahat, ozkoušet a tuto možnost  má málokterá škola na světě. Ten start mají dobrý, teď záleží na tom, jak to zužitkují.

ot: Je ještě něco důležitého, co byste chtěli k tématu výtvarného sympózia říci...

PJ:  Já bych se ještě vrátil ke spolupráci naší školy s Českým porcelánem. Vezměte si,  že naše škola trvá jen krátce, ale už vyhrála konkurz na návrhy určitých propagačních materiálů, které se dělají pro Český porcelán. Takže my dneska děláme plakáty, vyhráli jsme obě značky sympózia, jak na hrnkové sympózium tak na malbu na porcelán, mimochodem jsme třeba vyhráli i soutěž na značku Praha, evropské město kultury roku 2000. V tak krátké době jsou to i úspěchy, co se týče designu, třeba na posledním SIBU, veškeré ceny získal tento ateliér. I proto, že díky spolupráci s Českým porcelánem studenti znají určité postupy, jak s porcelánem zacházet. Co se týče let, jsou na světě jen dvě sympózia, nejstarší je Bechyňské sympózium, další je sympózium Českého porcelánu.

RF: Tak jak si dneska my vybíráme mezi tvůrci, na druhé straně jako protihodnotu poskytujeme kvalitní servis na vysoké úrovni v obou firmách, počínaje ubytováním a konče pracovním prostředím. Na tomto servisu každoročně pracujeme, abychom vymysleli něco nového, něco zajímavého, čím bychom i my zaujali a potvrzují to i ohlasy. A já bych rád, stejně jako pan docent, popřál sympóziu do dalších let mnoho úspěchů.

 

 

(příštím hostem rubriky Osobnost on-line bude ing. Pavel Bobošík, spol. SAHM, Č. S.)

 

 
   

Copyright © 2001-2003 Polyconsult, s.r.o., Všechna práva vyhrazena.