Ohlédnutí za Mezinárodním hrnkovým sympóziem 2001  
 
Kdy sklo dostane štych - dálkový rozhovor s Janem Fišarem na okraj jeho berlínské výstavy
Marie Kohoutová - Fórum S - vydání 9/2003

Při naší rozpravě byl vždycky o hodně napřed. Stokrát zas a znovu promyšlené, vykoumané, odžité, realizované… - a člověk nestíhá. Rozhovor s Janem Fišarem, jedním z nejuznávanějších sklářských výtvarníků současnosti, byl z praktických důvodů veden na dálku, ale nic z toho, co bylo řečeno, nebude zapomenuto - hodno zaznamenání jako mluvená stopa patnácti minut jeho života. Všechno to podstatné z něj vyčtou současníci i následovníci z jeho soch - a ten otisk rezonuje.


 

 

 

 

 

 

 

 

Marie Kohoutová Moderátor:
Marie Kohoutová
Jan Fišar Host:
Jan Fišar

Marie Kohoutová Vaše díla vznikají unikátní sklářskou technologií. Jaký vliv měla samotná technologie na podobu Vašich plastik ? Měl jste vždycky naprosto přesnou představu o jejich konečné podobě nebo ji někdy inspirovaly právě možnosti technologie ?
Jan Fišar To je otázka, kterou dostávám velmi často. Lidi si myslí, že to jsou základy, což není vůbec pravda, tomu bych se bránil, protože ty věci vznikají už dávno před tím, než existují, jestli rozumíte. Takže důkaz toho je, že můžete udělat deset stejných věcí. Jsem trochu bláznivý člověk, bude mi sedmdesát, ale nikdy jsem neudělal dvě stejné věci – jen jednou, a k tomu jsem byl technologií donucen, jsem udělal dvakrát stejnou věc - a doufám, že už nikdy neudělám. Jestli se vžijete do situace výtvarníka, když má na to, aby byl schopen dělat vždycky nové věci, proč by měl dělat stejné ?
Marie Kohoutová Bylo ve Vaší tvorbě období, kdy jste se plně soustředil na architekturu. Pak ale nastal definitivní příklon k ateliérové plastice. Proč tomu tak bylo ? Architektura nebyla schopna Vás plně zaujmout nebo nebyly zakázky nebo jste měl pocit, že nemůžete plně rozvinout vlastní fantazii, protože Vás architektura omezuje ?
Jan Fišar To si můžete napsat rovnou sama, protože máte pravdu, tak to přesně bylo. Obměna by byla jen v tom, že jsem tehdy pracoval s manželkou Eliškou Rožátovou. Architektura v té době, když se na to podívám nazpátek, byla hrozná, socialistická, nechci sem plést politiku, ale prostě to tak bylo. A když vidíte věci s odstupem času – na ošklivý kvádr nemůžete nic pořádného udělat. A není to moje omluva… Takže jsem dnes šťastný člověk, že už skoro třicet let dělám bez komisí. To přijdete k lidem, kterých si ani nevážíte, a oni Vám říkají „…tohle budete dělat, tohle nebudete dělat.“ To jsem jen seděl v Mánesu a potil se… šlo také o peníze, vždycky o ně jde… Teď jsem šťastný, nikdo mi nic nekoriguje, jen já sám - už patnáct let co dělám s paní Stölting a vlastně už před tím. Je to štěstí mého života, že si dělám, co chci. Dokonce se můžu pochválit, někdy si vynadám. Škoda, že to nebylo dřív, ale žili jsme v jiné době.
Marie Kohoutová Co vůbec způsobilo Váš příklon ke sklu a ne k jiným tradičním sochařským materiálům ? A naopak – neměl jste někdy chuť „zběhnout“ ze skla ?
Jan Fišar Ne. Sklo je taková potvora – říkal jsem si, že ho musím dobýt, dostat. Sklo je o technologii. Když sekáte kámen a nepovede se to, tak ho zahodíte, ale u skla to nejde – tam končíte. Technologii skla jsem se začal učit po třicátém roce svého života. Začalo to úplně normálně. Neměl jsem dost peněz. A prof. Libenský s velkým „L“ mě požádal, abych mu píchl…. jsem štukatér, řezbář a já nevím, co jsem všechno ještě jsem… abych mu pomohl. Na EXPO Montreal dělal obrovskou věc, potřeboval modelovat, odlévat… Bylo to pro mě zajímavé – i finančně. Já tedy dělal „picmacha“, manželka jako výtvarnice přes mozaiky dělala mozaiky a mezitím se mi narodila dvojčata, bylo mi 33 let. Montreal skončil a já jsem v té fabrice v Železném Brodě jako řadový výtvarník zůstal až do r. 1971. Zkoušel jsem si tam spoustu věcí, zadarmo.
Marie Kohoutová Co sochaře naučí sklo?
Jan Fišar Spíš se zeptejte obráceně.
Marie Kohoutová Co sochař naučí sklo ?
Jan Fišar To byste se divila. Každý jsme nějaký. Jako sochař mám pocit, že ho „dělám jinak,“ jestli mi rozumíte. Zůstala tam ta sochařina – naprosto. O skle jsem před tím nic nevěděl, začal jsem jako absolutní amatér a mám pocit, že jsem tím sklem pohrdal…
Marie Kohoutová Proč ?
Jan Fišar Nezdálo se mi to. Bylo to v době, kdy sklo v padesátých šedesátých letech začínalo. Je to strašně mladé umění – co se týče umělectví. Nelíbilo se mi. Ale mám pocit, že jsem tehdy pochopil, že to, co dělají Libenský s Brychtovou - byl jsem tam jen na výpomoc na tři měsíce - je významné dílo – a pak mě to baflo a zůstal jsem u toho. Dal jsem mu jinou podobu, to je to, co je důležité… třeba je to ale ode mě nafoukanost…
Marie Kohoutová Co je v díle předem připraveno a kdy mu ponecháte jeho vlastní vůli, možná inspiraci okamžiku, kdy cítíte, že ono chce jít jinam, než jste si předem připravil ve studii ?
Jan Fišar Odložím to – mám pár takových věcí. Je to dlouhý proces – inspirace okamžiku neexistuje. Je to dané tím, že se blížím k technologii. Mám rozděláno víc věcí najednou, které tlačím kupředu. Je to jako když pasete husy, honíte je dohromady, nesmí utéct – a nejchytřejší husa je vždycky vpředu. Ta, která je nejlepší, se do realizace prosadí sama. Když mě zklame – a taky se to stává – pak jsem potvoru sklo nepochopil. Mám pocit, že je to v něčem jiném… myslím, že mu dávám dost velkou vůli, ale někdy se to nezdaří – umírněnost je ve skle velice důležitá.
Marie Kohoutová Vy jste teď měl velice významnou výstavu v Českém centru v Berlíně, která byla připravená k Vašemu životnímu jubileu. Je taková výstava završením celého procesu vzniku díla, kdy teprve jeho představením veřejnosti dílo doopravdy dáte ?
Jan Fišar Abychom zůstali na zemi – prostory tam byly velmi omezené, vešlo se tam jen deset jedenáct věcí. Důležité bylo ale to, že jsem byl překvapen, kolik přišlo lidí, to se nestává často. Určitě to byla i dobrá práce organizátorů. V dalších výstavních prostorách byla ještě úspěšná výstava fotografa prof. Birguse.
Marie Kohoutová Měla tato výstava pro Vás nějaký praktický výsledek ?
Jan Fišar Mám pocit, že to byla spíše "oťukávačka". Důležité ale je, že moje výstava zahájila cyklus tří výstav českého skla v Berlíně, které paní Stölting organizuje - za měsíc po mě bude mít výstavu Bohumil Eliáš a poté Ilja Bílek. Moji výstavu otevřela velmi sympatická mladá dáma paní Veronika Žertová, kulturní atašé České Republiky a natáčela ji berlínská televize.
Marie Kohoutová Byla to výstava k Vaším sedmdesátinám. Vy svou tvorbou zušlechťujete sklo, ale vliv jde jistě i opačným směrem. Když se ohlédnete nazpátek, jak sklo proměnilo Vás?
Jan Fišar Ovlivnilo mě – jsem křehčí.
Marie Kohoutová To jako jak ? Máte už z té dřiny křehčí kosti - nebo mentálně?
Jan Fišar Mentálně, proboha, snad ne ! Je to jako bych sklo „přecéroval“.
Marie Kohoutová Co to je ?
Jan Fišar Vy to nevíte? To je poslední věc, kdy sklo dostane štych.

 

Pozn.: Výstava Jana Fišara „Rozpětí“ v Českém centru v Berlíně CzechPoint, Friedrichstrasse 206, potrvá do 4. dubna. Další část této výstavy v Glasgalerii Hittfeld poblíž Hamburku byla otevřena 16. března a skončí 19. dubna.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Jan Fišar: Kámen s otisky, 1993
v majetku The Hamburg Arts and Crafts Museum
foto z archivu Glasgalerie Hittfeld, Německo

 

 

 

 

 

 

 

 

Jan Fišar: Impuls, 1998
foto z archivu Glasgalerie Hittfeld, Německo

 

 
   

Copyright © 2001-2003 Polyconsult, s.r.o., Všechna práva vyhrazena.