Ohlédnutí za Mezinárodním hrnkovým sympóziem 2001  
 
Úspornost je mou osobní odpovědí-ranní přemítání Ilji Bílka o běhu světa a o tom, jak vejít do skla
Marie Kohoutová - Fórum S - vydání 18/2003

Když Vám hloubavý až asketicky přemýšlivý člověk řekne - a ještě k tomu v deset hodin ráno, že vlastně přemýšlí málo a že by měl přemýšlet víc, je to pro silnou náturu. Jeho logické úvahy a argumenty jdou k podstatě věci, nelze před nimi uhnout, ani si jich jakoby nevšímat. Stejná jsou jeho díla. Neuhýbají před nikým a před ničím, protože jejich autor se v nich nevyhýbá sám sobě. A je to silný střet. Doufala jsem, že při neformálním setkání objevím alespoň náznak obyčejných lidských slabostí, zjistila jsem ale, že největší neřestí sklářského výtvarníka Ilji Bílka je vášeň pro geometrii.


 

 

Marie Kohoutová Moderátor:
Marie Kohoutová
Ilja Bílek Host:
Ilja Bílek

Marie Kohoutová Máte náladu na filozofování takhle po ránu?
Ilja Bílek Na filozofování? Po ránu? Klidně můžeme.
Marie Kohoutová Začnu tedy jako komisař Clousseau: Jak se máte? Co děláte? Můžete to dokázat?
Ilja Bílek No to jsem nečekal, to není žádné filozofování ! Čekal jsem přímou ránu na žaludek…
Marie Kohoutová Dobře tedy. Vaše plastiky vypovídají o mnoha věcech. Je na nich vidět hluboké soustředění na nalezení řádu, dokonalosti, logických souvislostí a vztahů. Svědčí o nejvyšší ukázněnosti mysli a vnitřním klidu. Je tomu ale skutečně tak?
Ilja Bílek Naopak. Hledání řádu - to jsou velké pochybnosti, každý člověk žijící v téhle době musí mít pochybnosti. Hledání řádu je mou osobní odpovědí, řešením neklidu a chápání světa. Je to reakce na neklid – smyslem neklidu není upínat se ke geometrii, ale především hledání obecného univerza, obecných pravd. Na druhé straně se zase trochu snažím vzdálit od řešení osobních nebo intimních, které fungují bezprostředně a přibližují dílo divákovi, osobní intuice je samozřejmě pro něj čitelnější. Hledání obecných pravd v díle se nese v rovině vzdálenější a pro lidi, kteří hledají impresi, je ta forma trochu komplikovanější. Pro vyjádření obecné, širší, globálnější myšlenky je potřeba hledat formu, kterou je možné obecné myšlenky sdělit. Myslím, že ve společných hlediscích se lidé setkávají u logických a obecných postupů. To jsou metody, které používám. Z životní nejistoty hledám východiska v řešeních, která jsou obecná. Je to důležité jen pro mě samotného.
Marie Kohoutová Ze zkušenosti vím, že tak důsledné lpění na kázni a řádu může naopak napovídat o bouřlivých procesech uvnitř a obavách ze ztráty kontroly nad sebou. A pak – tvůrčí proces je boj a zápas a tam moc klidu není. Je vám taková mentalita vrozená nebo jste se k ní musel dopracovat ?
Ilja Bílek Moje povaha je taková, že jsem měl odmalinka mikroskop a byl jsem racionálně i vychováván a dodnes si připadám jako badatel. Všímám si věcí, světa okolo sebe, jako výtvarník jsem zvyklý nepřetržitě svět hodnotit z výtvarného hlediska. Vrátil bych se ale k formě. Forma s hledáním obecných věcí souvisí v tom, že je nejčitelnější z dostupných prvků a ty jsou neobvyklým způsobem zapojeny do sebe. Je to souhra v podstatě banálních jednoduchých tvarů, které spojuji způsobem, který vyjadřuje vzájemný vztah prvků. Geometrie je prostředek, který mi připadá nejobecnější, nenese osobní emoci, smysl věci je vyjádřen spojením do celku - ať už tvarovým nebo barevným či jiným. Spojení prvků má svou logiku i při technologii lepení. Člověk se snaží spojovat prvky, které jsou opačného charakteru – transparentní s opakním, barevné s nebarevným, objemy s plochým.
Marie Kohoutová Asi je to zbytečná otázka, ale mají ve Vašem nazírání na umělecké dílo nebo tvůrčí proces místo takové kategorie jako živelnost, nahodilost, chaos, destrukce nebo dekonstrukce – tvůrčí principy uznávané psychology, filozofy i umělci samotnými ? Jsou pro Vás nepřijatelné?
Ilja Bílek Myslím, že jen východiska jsou na principech střetu, východiska jsou neharmonická, dramatická… - tvůrčí podněty jsou neracionální, chaotické, nedefinovatelné… Já se snažím najít rozřešení. Prací nacházím harmonii se světem a sám se sebou.
Marie Kohoutová Řád a jeho dodržování sebou nese saturnovské kvality – jistotu, stabilitu, otcovskou autoritu, chlad, odstup, ale možná i určitý smutek a za čas nedostatek podnětů a postupnou stagnaci. Je to tak?
Ilja Bílek Ne. Abyste se mohla zabývat racionální zpovědí, tj. dílem, člověk ho musí hluboce emočně prožívat. Nejsem psycholog tvorby, ale kdyby přesvědčení nebylo silné, tak by v tom dlouhém procesu, který sklo vyžaduje a sebou nese, vychladlo, ta silná tužba tam musí být. Zdánlivý klid je skutečně jen prostředek, aby se člověk soustředil a svět vnímal v co nejširší rovině, aby mu neunikaly podrobnosti tohoto světa. Každá má plastika je založena na kontrastu, ty vstupy jsou protichůdné, nesou opačné prvky a výsledek práce je způsob, jak najít smíření. Je to řešení principiálnější než sebe a diváka rozptylovat dekorativními detaily. Vyloučením hravosti líbivých dekorativních momentů se zároveň zužuje okruh lidí, kteří jsou ochotni věc zkoumat.
Marie Kohoutová Co považujete za nejvyšší porušení řádu ?
Ilja Bílek Řád není nic nehybného, je to dynamický děj, proces nebo systém, který není strnulý. Řekl bych, že je dialektický.
Marie Kohoutová Jak člověk touží po harmonii a řádu, tak zároveň touží po jeho rozbití. Neměl jste Vy sám někdy chuť se vzbouřit a řád rozbít, roztřískat na cucky?
Ilja Bílek Ne. Mě dílo věcně zajímá po dobu, po kterou vzniká, to je pravda, pak už mě vztah k němu nezajímá. Citový a formální vztah k věcem vyrůstá ze vztahu k životu, já jsem ochoten změnit způsob života a následně změnit i výtvarný projev, to je na sobě bezprostředně závislé. To považuji za proces, který nevychází z nějakého životního receptu, ale je sám živý a reflektuje změny života.
Marie Kohoutová A co zůstává ?
Ilja Bílek Metoda. Ta by měla zůstat. Měly by se změnit jen okolnosti zkoumání a bádání. Metoda nemůže změnit zkoumání světa, může se ale prohlubovat i ve výtvarném projevu. Metody jako názor mohou být trvalé.
Marie Kohoutová Řekl jste, že některé kompozice jsou konstantou Vašeho života, další díla jsou pak variacemi, kompozičními cvičeními. Jaká konstanta to je ?
Ilja Bílek Takový jeden prvek, který má v sobě minimalistický rys je pro mě čtyřstěn. To je těleso, které je konstruované nejmenším počtem ploch – už jen krychle jich má šest! Nejmenší prostorový tvar ! Mám k tomu vztah i z toho důvodu, že je tvarově nejúspornější a jak už jsem řekl, mě zajímá určité spojení věcí. Čtyřstěn plus další jeden prvek, kterým mu přidávám další tvarové možnosti. Je to prvek prověřený, prozkoumaný, o kterém si myslím, že jeho možnosti už jsou vyčerpané. A najednou mám radost, že ta věc není vyčerpaná, ten prvek najde nové řešení určitého vztahu a já v něm jdu hlouběji a hlouběji. Myslím, že výtvarná činnost nepotřebuje konzumní kvantum, ve kterém se teď pohybujeme, že mu více slouží méně prvků. Dostávám se jakoby do hloubky problému seznamováním se s minimem tvarových uspořádání, dostávám se do hloubky ve způsobu, jak prvky spojovat. Úspornost je mou osobní odpovědí, odmítnutím konzumování a situací, kde hraje roli množství nikoli hodnota. Úsporností se chci zříci zavalení člověka informacemi, zbožím, nadbytkem. Člověk vystačí s málem, spíš hledám vztah využitím mála než kupením zážitků a podnětů - to není tak podstatné jako hledání vyjádření toho, co nám život přináší.
Marie Kohoutová Vy ale hledáte absolutno - hledáte absolutní, dokonalý tvar. To je přece neřešitelná situace. Pokročil jste v bádání či už jste k němu dospěl?
Ilja Bílek Ne. Nikdy k němu nemůžeme dospět. Člověk nezkoumá proto, aby problém vyzkoumal. Cílem zkoumání není vyzkoumat, ale zkoumání samo o sobě. Dá se to trochu přirovnat k neřesti…
Marie Kohoutová Máte kromě geometrie ještě nějaké další neřesti?
Ilja Bílek Racionální určitě ano.
Marie Kohoutová A máte nějaké sklářské přání ?
Ilja Bílek Chtěl bych mít sponzora, který by mi ušetřil spoustu času a zbavil mě přízemních starostí - člověk by se pak mohl věnovat jen tomu přemýšlení. Výtvarné přání, které bych si rád splnil, je z oblasti architektury – chtěl bych pracovat s architektem, který je podobně založen jako já, který dokáže najít, dořešit nebo završit architekturu výtvarným způsobem. To je mé výtvarné přání. Architekt pracuje podobným způsobem jako já, to je mi blízké - hledá vztahy v tvarech, strukturách, ve formách, hledá určité spojení prvků. Nechtěl bych v architektuře fungovat osamoceně jako solitér, ale zapojit se do ní aktivně. Udělat skleněnou sošku do interiéru – to by mě nebavilo…
Marie Kohoutová Sklo prověřuje výtvarníkovy kvality - jaké jste využil a jaké jste nemohl uplatnit?
Ilja Bílek

Samozřejmě jsem uplatnil ty fyzické, proto bych se chtěl víc upnout k duševní činnosti. Myslím, že se snažím do skla vejít způsobem myšlení. V současné době převažuje ve sklářské práci tendence, která naplňuje malířské nebo sochařské řešení. Myslím, že sklo by se mělo použít tehdy, když výtvarník pro vyjádření určitě myšlenky sklo skutečně potřebuje. Uvažovat o skle příležitostně - jen když se mu hodí do krámu - mi připadá diletantské. Má-li člověk využít možností, které sklo nabízí, má se mu věnovat trvale a zkušenosti s materiálem rozvíjet. Už jen rozvoj technologických možností zpracování skla hodně výtvarníků odradí, zabývají se sklem tehdy, když lze bez obtíží a komplikací nabýt výsledku. Výtvarník by se jím měl zabývat ne povrchním způsobem, ale zabývat se sklem jako programem…

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Ilja Bílek: Objetí, 2001
53 x 55 x 25 cm
foto Martin Polák

 

 
   

Copyright © 2001-2003 Polyconsult, s.r.o., Všechna práva vyhrazena.