Ohlédnutí za Mezinárodním hrnkovým sympóziem 2001  
Sahm ČS
 
Přívětivý svět Vladimíra Jelínka
Jitka Kiková - Fórum S - vydání 24/2003

Sklářský výtvarník Vladimír Jelínek se narodil v roce 1934 v kraji blízko města Slaný, nedaleko místa, kde v současné době má svůj mimopražský ateliér a dílnu. Své výtvarné vlohy se rozhodl rozvíjet během studia gymnázia, kdy odešel studovat sklářskou školu v Kamenickém Šenově. Po absolutoriu pokračoval ve studiu na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze v ateliéru profesora Josefa Kaplického. Od roku 1958 se profesně výrazně uplatňuje nejen jako náš přední představitel v oblasti užité a volné sklářské tvorby, ale i jako malíř a grafik.


 

 

 

 

 

 

 

 

 

Jitka Kiková Moderátor:
Jitka Kiková
Vladimír Jelínek Host:
Vladimír Jelínek

Jitka Kiková Letos, kdy uplynulo 55 let od ukončení Vašeho vysokoškolského studia a kdy příští rok v únoru budete slavit kulaté životní jubileum, svým způsobem vede k bilancování. Jak se díváte na svoji tvorbu zpětným pohledem?
Vladimír Jelínek Ve Slaném budou v průběhu letošního září probíhat dvě výstavy mého skla, grafik a obrazů – v galerii Ikaros Antik a v galerii Vlastivědného muzea. Především ta druhá je jistým ohlédnutím za tvorbou minulých let. Blíží se také příprava výstavy v Kamenickém Šenově. Kromě užité tvorby jsem se věnoval i volné tvorbě včetně velkých objektů do architektury a malování. K práci se sklem mě přivedla láska k malování a dodnes neumím odpovědět na otázku, zda jsem víc sklář nebo malíř. Vím, že při malování jsem zcela svobodný a mohu své imaginace volně zachycovat, ale pro práci se sklem potřebuji kromě ateliéru i dílnu s brusírnou a svazují mě možnosti výroby. Práce návrháře pro sklářskou výrobu byla krásná, ale k realizacím vedla náročná a trnitá cesta. Věděl jsem však, že předměty vyrobené podle mých návrhů se dostanou k nejširšímu okruhu uživatelů a že jejich ušlechtilý tvar má schopnost je kultivovat. Motivací byl i úspěch a ocenění, kterých byla dlouhá řada, z nichž dodnes si cením zejména dvou – První ceny z mezinárodní designérské soutěže na nový tvar strojně vyráběné nápojové sklenice vypsané v roce 1969 Institutem pro nové technické formy v západním Německu, která byla obeslána pěti tisíci návrhy, a Bavorské ceny se zlatou medailí za vázu z hutního skla vzorovanou pro sklárnu Moser získanou na Mezinárodním veletrhu uměleckých řemesel v Mnichově v r.1970.
Jitka Kiková Vaše dcera jde ve Vašich stopách a rovněž se věnuje výtvarným návrhům skla. Měl jste i Vy ve své rodině někoho, kdo Vás k tomuto výtvarnému oboru inspiroval?
Vladimír Jelínek Jsem rád, že se Barbora sklu věnuje, je příjemné, když můžeme pracovat vedle sebe. Její cesta ke sklu však vedla oklikou. Těší mne rovněž, že její návrhy jsou svébytné a od mých zcela odlišné. Já osobně jsem byl silně ovlivněn dědečkem, který byl, jak se říká, renesančním člověkem. Měl velké výtvarné a hudební nadání, a i když vše uplatňoval jen na amatérské úrovni, zanechal hlubokou stopu nejen v rozvoji mých výtvarných vloh.
Jitka Kiková Vaše tvorba i Vy osobně působíte kultivovaně, ušlechtile, nevtíravě a empaticky – jak se Vám dařilo prosazovat své umělecké nápady?
Vladimír Jelínek Skutečně mi není vlastní umět se prosazovat ani svojí tvorbou provokovat, je mi bližší pokora k materiálu, ze kterého tvořím, a harmonie tvarů, které často vycházejí z přírody. I v osobním životě si nepotrpím na okázalost a je pro mne důležitější přívětivost než zbytečný přepych. Už na škole jsem získal řadu příležitostí, které nastartovaly mé profesní uplatnění do budoucna. Nejen že jsem se v ateliéru profesora Josefa Kaplického, který mne silně ovlivnil svým velkým otevřeným kulturním pohledem, setkával při práci s řadou starších talentovaných kolegů, za všechny připomínám alespoň Jiřího Johna, Adrienu Šimotovou a Vladimíra Kopeckého, ale navázal jsem například spolupráci s Ústavem bytové a oděvní kultury v Praze. Zejména cenná byla pro mne skutečnost, že moje studentská práce byla vybrána k prezentaci v rámci světové výstavy EXPO 58 v Bruselu. Jako nezávislý umělec jsem však působil jen krátce, čtyři roky jsem pracoval jako výtvarník v Moravských sklárnách Karolinka a od roku 1966 prakticky až do konce jeho činnosti v roce 1997 jsem působil jako designér v oddělení vývoje skla v Ústavu bytové a oděvní kultury v Praze, posléze v sekci ART DESIGN.
Jitka Kiková Jitka Kiková: Ve Vaší výtvarné tvorbě se nachází jak sklo užitné tak i dekorativní, umělecké objekty či plastiky do architektury. Které zaměření je Vám osobně nejbližší a máte svou nejoblíbenější realizaci?
Vladimír Jelínek Sklo je působivé, ale má nevýhodu, že je pomíjivé. Obzvláště to je údělem práce designéra a satisfakcí pro něj je, když se podaří výtvarný návrh, který ve výrobě vydrží dlouhá léta. V mém případě si proto velmi cením své spolupráce s Moserem v Karlových Varech, se kterým spolupracuji již přes třicet let a kde se některé soubory vyrábějí dodnes. Velmi důležitou úlohu v mé tvorbě měla spolupráce s architektem Jiřím Bártou - velkou část realizací monumentálních prácí určených k začlenění do architektury jsem navrhoval společně s ním. Bylo to šťastné pracovní setkání, které ideálně fungovalo dvacet let. Z obrovského počtu objektů připomínám alespoň skleněnou fontánu pro výstavu československé architektury v Bělehradě, plastiku pro muzeum v Mladé Boleslavi, skleněnou fontánu pro nemocnici v Motole a plastiku pro město Dušanbe. Existuje také řada oblíbených motivů v drobných výtvarných objektech, ke kterým se nějakým způsobem opakovaně vracím.
Jitka Kiková Jsme sice známou sklářskou velmocí, ale umělecké objekty ze skla jsou oceňovány výrazněji v zahraničí než u nás. V čem vidíte příčinu?
Vladimír Jelínek U nás zatím není velká tradice sbírat umělecké sklo, jistou brzdou je i skutečnost, že neexistuje při nákupu umění možnost odpisu z daní. Jistou nevýhodou sklářských výtvarníků je absence profesního sdružení, které by prosazovalo jejich zájmy. Vlastně jediný přehled o nových talentech oboru prezentují klausury na UMPRUM. Mladí adepti oboru se pak často věnují instalacím, které jsou ještě pomíjivější, než výtvarná díla ze skla.
Jitka Kiková Jaké zaměření má Vaše současná tvorba?
Vladimír Jelínek Po výpovědi z pražské dílny a ateliéru na počátku devadesátých let jsem si pořídil mimopražské zázemí v mém rodném kraji. Je to klidné místo obklopené utěšenou přírodou, kde lidé nejsou lhostejní a mají k sobě blíž. Místo mě inspiruje převážně k malbě, ve které zachycuji bezprostřední zážitky. V oblasti sklářské tvorby se ze záliby, ale i z pragmatických důvodů souvisejících s vybavením dílny a brusírny, zaměřuji zejména na umělecké tavené a následně přebrušované plastiky či skleněné objekty s rytinami.
Jitka Kiková Děkuji Vám za rozhovor.


 

 

 

 

 

 

 

 

 

Vladimír Jelínek: Skleněná fontána pro kulturní dům v Sokolově, 1970
archiv autora

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Vladimír Jelínek: Skleněná fontána pro výstavu československé architektury v Bělehradě, 1978
spolupráce s arch. Jiřím Bártou
archiv autora

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Vladimír Jelínek: Léda s labutí, 2000
průměr 30 cm
oboustranná rytina na křišťálovém skle
archiv autora

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Vladimír Jelínek: Stráň - imaginativní malba, 1990
80 x 100 cm
archiv autora

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Vladimír Jelínek při práci
archiv autora

 

 

 
   

Copyright © 2001-2003 Polyconsult, s.r.o., Všechna práva vyhrazena.