Ohlédnutí za Mezinárodním hrnkovým sympóziem 2001  
 
Z historie českého lisovaného skla II. - Druhá polovina 19. století

V průběhu druhé poloviny 19. století prošla rakouská sklářská výroba zásadní proměnou, když byl přímý otop sklářských pecí dřevem postupně nahrazen nejdříve generátorovým dřevoplynem a po roce 1868 plynem uhelným. Tato technologická inovace byla nezbytná, protože vzhledem k neustále se zvyšujícím cenám dřeva, které se samozřejmě promítaly do výrobních nákladů, přestávalo být sklo ze středu Evropy na světovém trhu konkurenceschopné. Zlepšily se též - díky rozšíření sítě silnic a železnic - dopravní možnosti. Do blízkosti nově stavěných komunikací se stěhovaly rozličné průmyslové podniky a mezi nimi i sklářské hutě, které tak definitivně sestoupily z těžko přístupných zalesněných svahů do údolí.


 
 

V období mezi lety 1850 - 1870 se i v habsburské monarchii ve větší míře rozvinula výroba užitkového lisovaného skla. Po roce 1850 je výroba lisovaného skla s reliéfními dekory podle francouzského vzoru doložena vedle Adolfova též ve sklárnách v Chřibské na Českolipsku, Nové Huti na Boleslavsku, Černém Údolí, Jiříkově Údolí u Nových Hradů v Jižních Čechách nebo Janových Hutích u Kaplice. V této době se o produkci tohoto typu skla v antonínovské huti pokoušel i Josef Riedel.

Lustrové ověsky (polotovary pro výrobu osvětlovadel obecně) a flakonérie se v šedesátých letech 19. století staly základem krystalerie - v Jizerských horách nově etablovaného výrobního odvětví (též kancelářské sklo, menážky, stolní, psací a kuřácké soupravy, těžítka, příbory atd.). Krystalerie, podle Olgy Drahotové jediný významný typ lisovaného skla vyráběný v Čechách třetí čtvrtiny 19. století, byla nejdříve ve sklárnách lisována pomocí vícedílných kovových forem nebo kleští a poté v rafineriích dobrušována, případně dále zdobena. Užívaly se jak formy s vnitřním dekorem, tak hladké a nezdobené (k výrobě tzv. hranovky). Kvalita takto zušlechtěných výrobků - na rozdíl od typického dutého lisovaného skla - odpovídala vzhledově drahému broušenému sklu, ale jejich ceny byly nižší. Až na konci 19. století se začala zhotovovat též krystalerie, která nebyla dobrušována, ale pouze leštěna vypalováním v ohni. Polotovary krystalerie pocházely zejména ze skláren firem Josef Riedel (Polubný, Jizerka, nově od roku 1866 Jizerka II. a 1867 Kořenov), Karl Josef Riedel (Kristiánov, nově Antonínov - v nájmu od roku 1860 - a od 1868 Josefův Důl) a Ferdinand Unger & Co. (Temný Důl u Maršova). Jistý podíl na trhu měly též kompoziční palírny (drobná flakonérie apod.).

Osmdesátá a devadesátá léta 19. století pak s sebou přinesla též rozšíření produkce lisovaného užitkového a restauračního stolního skla v Rakousku-Uhersku. Vídeňská firma Glashütten, vorm. Josef Schreiber & Neffen zavedla tento typ výroby ve sklárnách v Rapotíně (1883), Velkých Losinách (1883) a Lednických Rovniach (1893), dále se lisovalo sklo v hutích firmy Samuel Reich & Co. ve Velkých Karlovicích u Vsetína (po 1880), Kyjově (1883) a Karolince u Nového Hrozenkova (v obou případech od konce 19. století). K dalším velkým výrobcům patřili Carl Stölzle´s Söhne Chlum u Třeboně (1895), Adolf Richter Vrbno u Bruntálu (1895) a Josef Zahn Zlatno u Lučence (1895). V čele všech producentů dutého lisovaného skla však na konci 19. století neochvějně stála firma Josef Inwald, která provozovala sklářský komplex s centrálou v Praze-Zlíchově (1878). V celosvětovém měřítku byly největšími výrobci lisovaného skla stále americké, anglické a francouzské sklárny.

Produkce výše zmíněných hutí samozřejmě konkurovala ve flakonérii a drobném skle jizerskohorským výrobcům krystalerie. Přesto byla v průběhu devadesátých let po jablonecké produkci dostatečná poptávka. Tradičními odbytišti krystalerie byly Anglie (včetně kolonií), balkánské státy, Francie, Itálie, Německo, Rusko a USA. Například v roce 1896 zhodnotil prestižní sklářský časopis Sprechsaal jizerskohorskou krystalerii jako výrobu, které nemá v kvantitě na světě konkurenci. Jen v roce 1896 utavila riedelovská sklárna v Dolním Maxově 4 299 t polotovarů flakónů.

Změnám výtvarných stylů 19. století se podoba krystalerie a lisovaného skla podřizovala jen částečně. Největší objem produkce tvořilo čiré sklo zdobené diamantovým výbrusem a klínovými řezy různých typů, případně bez dekoru. Krystalerie se též často zdobila rytinou, zlacením a malbou. Velice populární a žádané byly od sedmdesátých let 19. století i lisované figury, většinou z matovaného křišťálového skla (slavní a mocní tohoto světa, světci, andělíčci, zástupci živočišné říše aj.). Ve Francii se výrobě tohoto sortimentu věnovaly například sklárny St. Louis a Vallérysthal.

                             * * *

Text je krácenou a upravenou verzí kapitol z knihy LISOVANĚ SKLO A KRYSTALERIE V JIZERSKÝCH HORÁCH (Historie výroby - Sklárny - Rafinerie - Export) vydané firmou Ornela a. s. a Muzeem skla a bižuterie Jablonec nad Nisou.















Těžítko - Světová výstava ve Filadelfii, 1876
J. W. Jäckel & Co. Lučany nad Nisou
MSB Jablonec nad Nisou



















Dóza na sýr, kolem 1880
Karl Riedel Antonínov (?)
MSB Jablonec nad Nisou



















Lisovaná figura - císař Josef II., kolem 1880
Josef Riedel Polubný
křišťálové lisované a matované sklo

 

 
   

Copyright © 2001-2003 Polyconsult, s.r.o., Všechna práva vyhrazena.