Ohlédnutí za Mezinárodním hrnkovým sympóziem 2001  
 
Výroba plochého skla ve světě a v českých zemích

Po vynalezení sklářské píšťaly na počátku našeho letopočtu vyvinuly se k výrobě plochého skla dvě technologie tvarování. Bylo to jednak tvarování v rovnací peci z válců po jejich rozříznutí.Tento postup se u nás označoval jako benátský a byl v Čechách převzat a využit v 15. stol. a jednak roztáčením baňky rozžhaveného skla, kterým se získávala kruhová tabule s oboustranně ohněm leštěným povrchem.


 
 

Výroba plochého skla v 15.stol.
Z dochovaných nálezů plochého skla je zřejmé, že v Čechách se vyrábělo ploché sklo od začátku 14. stol. oběma způsoby, jak ze skleněných válců jejich rovnáním v peci, tak méně náročnou technologii roztáčením rozžhavené skleněné baňky, která pak občas převažovala. Rozžehlování válců bylo ve 14. stol. v Normandii načas zatlačeno do pozadí oživením staré syrské technologie ze 4. stol. n.l. a to výrobou korunového (z anglického Crown Glass), či měsíčního skla (z německého Mondglas). Podstatou bylo roztáčení otevřené, rozžhavené skleněné baňky do tvaru disku o průměru 120-150 cm. Toto sklo vykazovalo kvalitní povrch oboustranným ohněm leštěním ohněm. Výroba okenního skla "korunového" vytrvala ve Velké Britanii do začátku 20. stol. a tím tam došlo k zaostání  technologie v plochém skle o cca 150 let.

Roztáčením skla technologii Crown Glass se vyráběla v Oloví tenká skla (podložní a krycí sklíčka v mikroskopii) a skláři z Čech nabyli poměrně brzo značnou zručnost a je známo, že na pozvání lotrinského vévody v roce 1448 byly pozvány čtyři sklářské rodiny do severovýchodní Francie, aby naučily tamní skláře vyrábět ploché sklo foukáním ze skleněných válců lepším způsobem, než zvládli tamní skláři. Způsob výroby, který tam tehdy čeští skláři zavedli, se nazývá "procédé de Boheme". Skláři z Čech byli natolik úspěšní, že byli poctěni dědičnými šlechtickými tituly. V období třicetileté války (1618-1648) emigrovali protestantští potomci sklářů z Čech z Francie do Holandska a odtud do Anglie a tato historicky doložená událost je prvním kontaktem českých a anglických  sklářů ve výrobě plochého skla.

Výroba plochého skla v 17. stol.
S cílem vyrovnat se ve výrobě benátským zrcadlům založili ve Francii v době panování Ludvíka XIV. v roce 1665 sklářskou společnost "Compagnie de Saint Gobain", která inovovala výrobu zrcadlového skla technologií litého válcovaného skla. Podstatou výroby bylo vylévání skla utaveného ve velkých  pánvích na kovové stoly a jeho vytvarování těžkým válcem do tvaru desky.

V 17. stol. však roztáčecí technologie poklesla na úkor převažujícího a zdokonalujícího se rovnání válců. Zvýšení podílu této technologie výroby přineslo nárůst kvality skla a ujednocení vyráběných rozměrů. Byly produkovány 2 velikosti - česká o rozměrech 110/40 cm a rýnská 130/32 cm. Zvyšovala se délka válců až na 3 m, tloušťková kvalita skla a sortiment tloušťek. Ruční výroba nebyla investičně náročná. Provozovala se po celém území. Do doby, kdy byl dostatek dřeva, se ploché sklo vyrábělo hlavně na Šumavě, po přechodu na uhlí, respektive na generátorový plyn, se výroba koncentrovala a přestěhovala k ložiskům hnědého uhlí v Podkrušnohoří, na Teplicko a na Sokolovsko. Ruční výroby plochého skla byly postupně nahrazovány strojními výrobami. Nejdéle se provozovala ruční výroba barevného signálního skla, která byla zrušena ve sklárně Duchcov až v roce 1991.

Výroba plochého skla v 19. - 20. stol.
Vedle zvětšování velikostí tabulí byla věnována pozornost jejich opracování mechanickým broušením a leštěním. Počátkem 20. stol. anglická společnost Pilkington Brothers vyřešila tvarování tabulí z válců o délce až 4m a průměru 0,6m foukaných stlačeným vzduchem a v roce 1903 American Window Glass Co., u nás známá jako Oppermann - Lubbers, vyřešila obdobnou technologii s válci o délce až 13,4 m a průměru 0,6 -1m foukaných stlačeným vzduchem. O tuto technologii se zajímaly v Britanii Pilkington Brothers, ve Francii Saint Gobain, v Rakousku průmyslové závody.

Při rozhodování o volbě techniky projevili značnou prozíravost průmyslníci J. M. Mühlig a Anton Mühlig z Teplicka, když místo výroby z válců na zařízení Oppermann - Lubbers dali přednost tažení tabulí zařízením belgického inženýra Emila Fourcaulta a tuto techniku a technologii uvedli v roce 1919 jako první v Evropě. Technologie výroby plochého skla z válců podle Lubberse postupně zanikala. V Anglii se vrátili k tažení plochého skla počátkem 30. let využitím amerického způsobu tažení dle I. S. Georgiuse realizovaného u společnosti Pittsburgh Platte Glass Co. Při technologii podle Fourcaulta se táhlo ploché sklo z výtlačnice, při technologii Pittsburgh se táhlo sklo z volné hladiny vyšším výkonem. K lepšímu rozdělení teploty v podstrojové komoře bylo do ní umísťováno šamotové těleso. Tím bylo k dispozici ploché sklo nevyžadující rovnání skla z válců. Výroba zrcadlového skla však zůstala dvoustupňová. V prvním stupni vytvarované tabule se pro výrobu zrcadel musely v druhém stupni brousit a leštit.

Diskontinuální výroba zrcadlového skla v Čechách
Téměř současně s výrobou taženého skla byla v Čechách vybudována výroba litého válcovaného skla francouzsko-německým systémem Bicheroux a to nejprve ve sklárně Holýšov u Plzně a po jejím zrušení v nové sklárně v Chudeřicích u Bíliny. Obří linka představovala tehdy skutečně světovou špičku. Technické zařízení dovolovalo lít, válcovat, brousit a leštit ploché sklo o rozměru 4 x 8 m a tloušťce 34 mm. Sklovina byla tavena ve velkých pánvích v souladu s tehdejším názorem o lepší kvalitě skla z pánví než z van. Způsob Bicheroux se výborně hodil pro kusovou výrobu technického plochého skla se speciálními funkčními vlastnostmi. Byl u nás v provozu do roku 1975.

Na lince Bicheroux se upevňovalo ploché sklo sádrou na otáčivý stůl, brousilo a leštilo se nejprve z jedné a po obrácení z druhé strany. Do výroby syntetických brusiv v elektrickém oblouku se brousilo pískem ve 2 operacích a leštilo se leštící červení. Po té se brousilo volným brusivem, nahrubo siliciumkarbidem, jemnilo korundem a leštilo leštící červení. Pro speciální potřeby se mohlo leštit kvalitnějšími leštivy, od konce 60tých let, zirkonoxidem či ceroxidem k dosahování povrchů nejvyšší kvality.

Kontinuální výroba zrcadlového skla
Zásluhou Henryho Forda prosadila se počátkem 20tých let výroba plochého skla nepřetržitým litím a válcováním. V roce 1935 byla společností Pilkington Brothers vyvinuta konvejorová výroba kvalitního plochého skla s oboustranným broušením a leštěním. Tím Britanie ve výrobě zrcadlového skla dosáhla světového prvenství, které do té doby náleželo Francii. Vyspělé země zaváděly kontinuální výroby válcovaného skla vybavované oboustranným broušením tabulí tak zvanými konvejory.

Výroba plaveného skla float
V roce 1957 uvedla do provozu firma Pilkington Brothers první linku na plavené sklo, nahrazující broušení a leštění skla jeho plavením po hladině cínu a z vrchu leštěním ohněm.

Výroba byla nahrazena výrobou zrcadlového skla technologií float, při které se odstraňuje nákladné a ekologicky problémové broušení a leštění. Zrcadlového vyleštění skla se dosahuje jeho plavením po hladině roztaveného cínu. Operativním jednáním v roce 1965 obešlo Československo kontinuální výrobu zrcadlového skla oboustranným broušením a leštěním na konvejeru a přešlo ve výrobě zrcadlového skla z diskontinuální dvoustupňové na jednostupňovou výrobu.

Na základě licence společnosti Pilkington Brothers se stalo Československo první zemí za železnou oponou s touto technologií. První linka float byla uvedena do zkušebního provozu 22.10.1969 ve sklárně v Řetenicích.

Ve zvládnutí této technologie float předstihlo Československo řadu vyspělých zemí vyrábějících zrcadlové sklo na konvejorech jako Francii, Německo, Itálii, Kanadu a další země, podobně jako ve strojním tažení plochého skla po 1. světové válce.

Druhá linka float byla uvedena do provozu roce 1988 a s provozem této linky byla omezena výroba taženého skla na 1 vanu v Oloví zaměřenou na výrobu tenkých skel vč. skel o tloušťce pod 1 mm. Tím se, po 70 letech od zvládnutí strojní výroby plochého taženého skla, veškeré okenní tabulové sklo v Česku vyrábí v kvalitě zrcadlového skla.

Výroba litého skla v Čechách
Lité, válcované sklo buď s ornamentem, nebo jako drátosklo se vyrábělo na 4 vanách otápěných surovým generátorovým plynem. Tři z těchto van měly tavící výkon 68t/24hod. a jedna 50t/den.V devadesátých letech zůstaly v provozu pouze 2 vany na zemní plyn v závodě Pozorka (Barevka).

Kapacity pro výrobu plochého skla
V druhé polovině 20. stol. se ploché sklo vyrábělo jen v ČR, ne na Slovensku, a to tažením až na devíti strojových vanách o tavících výkonech kolem 130t/24hod. K tažení se používala technika tažení plochého skla z výtlačnice technologii Fourcault. Pouze na 1 vaně v Oloví se v 60tých letech ověřovalo bezvýtlačnicové (BCT) tažení odvozené od výkonnější technologie Pittsburgh. Vany byly otápěny generátorovým plynem a 3 z nich (1 v Oloví a 2 Dolním Rychnově) byly vybaveny elektrickým příhřevem).

První vana float byla otápěna lehkým topným olejem a měla tavící výkon 320t/24.hod. Druhá vana float byla již na zemní plyn a měla tavící výkon 700t/24hod. V polovině 90tých let byla přestavěna první vana float na zemní plyn s tavícím výkonem 650t/24hod.. Vedle strojních výrob plochých skel se vyráběla speciální plochá skla.

Výroby speciálních plochých skel v Čechách

VÝROBA OPAXITU
Opaxit, desky vytvářené ručním válcováním z kaleného barevného skla pro obklady, se vyráběl na jedné denní vaně o tavícím výkonu 8t/den a jedné kontinuální vaně o výkonu 36t/den v závodě Chodov.

VÝROBA PROTISLUNEČNÍCH A SVÁŘEČSKÝCH SKEL
Ochranné filtry se vyráběly strojním tažením technologii Fourcault na vanách otápěných svítiplynem s elektrickými příhřevy a to Slunvaně s výkonem 7 až 8t/den a Svarvaně o výkonu 3t/den. Techniku i technologii vyřešil SVÚMASK Praha. Počátkem 90tých let byla Slunvana vyhašena vzhledem ke konkurenci filtrů z plastických hmot.

VÝROBA SIGNÁLNÍCH SKEL
Barevná skla pro signalizaci zejména v letecké dopravě se vyráběla do konce 80tých let rovnáním ručně vytvarovaných válců.

Na pracovišti SVÚS Polevsko byla v druhé polovině 80tých letech uvedena do provozu celoelektrická vana k tažení signálních a dalších barevných skel technologií down draw. Šlo o tažení směrem dolů přes rozplavovací element o šířce 50cm. Obtékající sklo se spojovalo pod elementem v tabuli, která měla povrch neovlivněný stykem s rozplavovacím elementem. Šlo o velmi moderní techniku i technologii. V době transformace průmyslu do nových hospodářských podmínek byla výroba ukončena pro nedostatek finančních prostředků na opravu vany.

























schéma bezvýtlačnicového tažení skla (BCT)
z knihy Studie o technice v českých zemích 1945-1992
Encyklopedický dům a NTM Praha, 2003











schéma výroby plavením v porovnání s výrobou na konvejoru
a) výroba na konvejoru
b) výroba plavením

z knihy Studie o technice v českých zemích 1945-1992
Encyklopedický dům a NTM Praha, 2003

 

 
   

Copyright © 2001-2003 Polyconsult, s.r.o., Všechna práva vyhrazena.