Ohlédnutí za Mezinárodním hrnkovým sympóziem 2001  
Avanti, nová kolekce Sklárny Heřmanova Huť
 
Z historie českého lisovaného skla VII. Bouřlivé desetiletí 1938 - 1948

Firmy, které zůstaly v tzv. Sudetech připojených k Německu, byly po roce 1938 sdruženy do kartelů a židovský majetek neušel arizaci. Co se týče sdružovacích aktů, již dne 28. listopadu 1938 byl v Teplicích ustaven Kartel českého průmyslu dutého skla zahrnující třicet pět skláren, jenž tvořilo jedenáct odborných skupin včetně jedné pro výrobce lisovaného skla.


 
 

Většina dovozců "sudetského" luxusního lisovaného skla a krystalerie v USA, které byly nejvýznamnějším odbytištěm, se v tomto období přeorientovala na domácí výrobu, která okamžitě začala české toaletní sklo napodobovat (ve velkém objemu tak činily firmy Imperial Art Glass Co. Bellaire a Gundersen-Pairpoint Glass New Bedford). Některé podniky - jako například Silverbrook Art Glass Co. Riverhead - pak využily zkušeností a znalostí českých sklářů, kteří do zámoří uprchli před nacismem.

Situaci samozřejmě ještě více vyhrotil počátek druhé světové války, která vypukla v září roku 1939. Omezení dodávek paliv a sklářských surovin, odchod dělníků na frontu a zavádění válečné výroby nebyly v žádném případě příznivé pro utěšený rozvoj sklářského průmyslu. Tradiční odbytiště byla ztracena, export možný jen v rámci Německa, do zemí spojenců a neutrálních států, zejména do severní Evropy a Švýcarska. Již předtím byl zastaven například provoz ve sklárnách firmy Sklárny a rafinerie Josef Inwald Praha v Košťanech, Mstišově a Dubí u Teplic (Rudolfova huť).

Broušené sklo, lisované sklo a krystalerie se však v omezeném množství dále vyráběly a vzorovaly jak v Sudetech, tak v Protektorátu. Situace se zdramatizovala v průběhu roku 1943, kdy německá armáda utrpěla první zásadní porážky. Přímým odrazem války v tvarosloví krystalerie je například dóza - tank z lisovaného matovaného skla -, již vyvzorovala smržovská rafinerie Robert Richter. V tomto období bylo v Jizerských horách také paradoxně dovršeno úsilí o umělecky hodnotnou krystalerii, jak dokládá artistní nabídkový katalog INGRID firmy Curt Schlevogt (1939/1940). Vzorník obsahuje zejména atraktivní dekorativní předměty (figurální plastiky, toaletní sklo, popelníky, vázy, stolní sklo) z předlisovaného broušeného skla a skla s reliéfně lisovanými dekory. Jako autoři návrhů jednotlivých předmětů jsou uvedeni na jedné straně respektovaní umělci jako Ida Schwetzová-Lehmannová, Mario Petrucci, Franz Hagenauer, Wally Wieselthierová (všichni Vídeň), Bruno Mauder (Zwiesel), na straně druhé pak méně známí výtvarníci - André Fau (Paříž), Karl Kolaczek (Liberec) či Artur Pleva (Jablonec nad Nisou). Ze sklovin se užívaly výhradně křišťál, opakní jade a lapis lazuli. Většina návrhů vznikla mezi lety 1937 - 1939.

Po skončení války došlo v průběhu roku 1945 k vyvlastnění většiny sklářských firem. V roce 1946 pak byly československé sklárny a rafinerie v jednotlivých regionech centralizovány do nově vytvořených národních podniků. V Jizerských horách vznikly k 1. lednu národní podniky Sklárny a rafinerie, dříve Josef Riedel Dolní Polubný, Spojené sklárny jablonecké a Krystalerie. První podnik, jak je patrné již z názvu, tvořil sklářský komplex Josef Riedel, druhý pak zahrnoval - z výrobců polotovarů pro krystalerii - sklárny firem Karl Riedel Josefův Důl, Bangles Corporation B. Mahla & Co. Jablonec nad Nisou (huť Dolní Prysk), Ing. Karl Riedel a dr. Leopold Riedel Rýnovice. Národní podnik Krystalerie tvořily dva celky - lustrové sklo s centrem ve Smržovce a užitkové sklo soustředěné v Josefově Dole. Výrobou a rafinací lisovaného skla v Československu se zabývaly též firmy, které byly včleněny do národních podniků Sklárny Inwald Teplice (závody Teplice, Svobodín, Poděbrady, Košťany, Cukmantl), Spojené české sklárny Heřmanova Huť (závody Heřmanova Huť, Otvovice, Libochovice) a Českomoravské sklárny Kyjov (Kyjov, Rosice u Brna, Dubňany, Květná).

Jako centrální řídící orgán sklářského průmyslu bylo v Praze v lednu 1946 zřízeno Generální ředitelství československých závodů sklářských. Úplné znárodnění a monopolizace exportu skla však nastaly až po únorovém komunistickém převratu v roce 1948. K 1. srpnu byla na základě výnosu vlády o státní organizaci zahraničního obchodu ustavena Československá akciová společnost pro vývoz skla v Praze (od 5. dubna 1949 Skloexport), která se stala jediným exportérem skla a zpočátku i bižuterie ve státě. Ještě v průběhu roku 1948 vznikly z novoborských a kamenickošenovských skláren a rafinerií národní podniky Borocrystal a Umělecké sklo, podniky na Železnobrodsku byly sdruženy pod národní podnik Železnobrodské sklo. Slučování drobných firem do výrobních komplexů pod přímým státním dozorem pokračovalo i v následujících letech.

Text je krácenou a upravenou verzí kapitol z knihy LISOVANĚ SKLO A KRYSTALERIE V JIZERSKÝCH HORÁCH (Historie výroby - Sklárny - Rafinerie - Export) vydané firmou Ornela a. s. a Muzeem skla a bižuterie v Jablonci nad Nisou.


























Reklama na nově vytvořený národní podnik Krystalerie
se sídlem v Jablonci nad Nisou

Reprodukce z katalogu Jablonec Czechoslovakia
vydaného kolem roku 1946
Archiv MSB Jablonec nad Nisou


















Dóza - tank
Firma Robert Richter Smržovka, 1939 - 1945
Detail vzorkové fotografie
Archiv MSB Jablonec nad Nisou

 

 
   

Copyright © 2001-2003 Polyconsult, s.r.o., Všechna práva vyhrazena.