Ohlédnutí za Mezinárodním hrnkovým sympóziem 2001  
Sahm ČS
 
Z historie českého lisovaného skla VIII. Hledání cest 1948-1955

Export skla a bižuterie byl od srpna roku 1948 možný výhradně přes státní akciovou společnost Skloexport. V roce 1951 nahradila Hlavní správa skla a jemné keramiky v Praze předchozí Generální ředitelství československých závodů sklářských. Sjednocovala osm specializovaných národních podniků se čtyřiadvaceti sklářskými provozy. V následujícím roce pak bylo v rámci ministerstva lehkého průmyslu zřízeno Ústřední výtvarné středisko průmyslu skla a jemné keramiky v Praze. Obor lisovaného skla zde od roku 1954 vedl Adolf Matura.


 
 

Již v předválečném období patřila k nejprogresivnějším výrobcům lisovaného skla v Čechách firma Sklárny a rafinerie Josef Inwald Praha (od roku 1946 národní podnik Sklárny Inwald Teplice; sklárna Rudolfova huť v Dubí u Teplic), kde působilo množství zkušených odborníků v čele s návrhářem Rudolfem Schrötterem (v podniku pracoval od počátku dvacátých let až do roku 1958). Jím vyvzorované soubory LORD, BOULE, DURIT, POLLAX, ARGOS či BAROLAC se s úspěchem vyráběly ještě v posledním dvacetiletí 20. století. S kladným ohlasem se na trhu setkaly též varianty jeho stolních souborů malované zlatem (linky, stylizované květinové ornamenty). Situace však nebyla v žádném případě jednoduchá. Podle ředitele národního podniku Sklárny Inwald Karla Peroutky, jenž byl po roce 1945 hlavním organizátorem vývoje lisovaného skla v Československu, české sklárny na počátku padesátých let 20. století vyráběly - i díky nezájmu výtvarníků - v podstatě pouze předválečnou produkci, tedy ručně lisované sklo, jehož dekory vesměs imitovaly broušené sklo. Peroutka proto navázal spolupráci s Vysokou školou uměleckoprůmyslovou v Praze (VŠUP; ateliéry prof. Josefa Kaplického a zejména prof. Karla Štipla). Podporu pro své snažení získal i mezi výtvarnými teoretiky.

První úspěšné návrhy ručně lisovaného skla vzešlé ze spolupráce VŠUP a skláren však přesto nebyly realizovány v rámci národního podniku Sklárny Inwald, ale v národním podniku Spojené české sklárny Heřmanova Huť. Již od roku 1947 zde působil jako interní návrhář František Pečený, jehož první prací byl stolní a kompotový soubor HALIFAX. Zde vznikl v roce 1953 i soubor mís a talířů Jozefa Soukupa a ve stejném roce byly zrealizovány ve sklárně v Rosicích u Brna (n. p. Českomoravské sklárny Kyjov) některé návrhy lisovaného skla Františka Zemka.

Již od roku 1952 se v národním podniku Poděbradské sklárny (v roce 1950 vyčleněn z národního podniku Sklárny Inwald Teplice) experimentovalo - poprvé v historii českého sklářství a přes odpor mnohých, kteří považovali bohatě broušený křišťál za výhradně exkluzivní zboží - s využitím olovolisu, i když zpočátku pouze jako imitace brusu. Po druhé světové válce se začaly této problematice po technologické i výtvarné stránce jako první věnovat sklářské firmy v SRN, Francii a Belgii. V roce 1954 do poděbradského výtvarného střediska přišel designér Jiří Řepásek, jenž se zde společně s externisty Oldřichem Lipským a Květou Karouškovou vzorování lisovaného olovnatého skla příležitostně věnoval.

Ústřední výtvarné středisko průmyslu skla a jemné keramiky v roce 1954 uspořádalo první výstavu užitkového skla navrženého výtvarníky, která dokumentovala dosavadní výsledky vzájemného potýkaní designérů s požadavky sériové výroby. Z lisovaného skla zde byl k vidění Soukupův soubor z roku 1953 nebo novinkové lisované nádobí z varného skla, které pro n. p. Jablonecké sklárny Dolní Polubný navrhli Václav Hanuš a Jan Kotík.

V roce 1955 bylo při národním podniku Sklárny Inwald v Teplicích (od 1958 VHJ Obalové a lisované sklo - OBAS) zřízeno Technicko-výtvarné středisko pro lisované sklo. Po boku Rudolfa Schröttera stanul absolvent VŠUP Václav Hanuš a rok poté jeho spolužák Jiří Zejmon. Podle slov Václava Hanuše měl však rozhodující slovo ve vzorování lisovaného skla i poté Rudolf Schrötter. Mladí výtvarníci se proto spíše než v podnikové Rudolfově huti měli možnost se svými návrhy prosadit ve sklárnách "konkurenčních" národních podniků v Heřmanově Huti a Rosicích u Brna (vedle interních zaměstnanců střediska se zde tehdy realizovaly i návrhy externistů jako byly E. Downey, Jitka Forejtová, Rudolf Jurnikl, Jozef Soukup nebo František Zemek). S firmou spolupracoval též návrhář ÚBOKu Miloš Filip Jeho první návrhy lisovaného skla byly v rámci n. p. Sklárny Inwald Teplice zrealizovány v roce 1956 (Rudolfova huť). 

Zásadní organizační proměnou prošla též sklářská výroba v Jizerských horách. Již k 1. lednu 1946 byla konfiskovaná firma Josef Riedel Polubný transformována na národní podnik Sklárny a rafinerie, dříve Josef Riedel Dolní Polubný, jenž zpočátku zahrnoval pouze závody v Polubném, Příchovicích a Desné. V roce 1951 byl do něj včleněn národní podnik Spojené sklárny jablonecké a vznikl tak národní podnik Jablonecké sklárny Dolní Polubný. Výroba lisovaného skla a krystalerie pak pokračovala v josefodolské a polubenské sklárně. Od roku 1953 byl do Jabloneckých skláren začleněn i národní podnik Krystalerie (závod Smržovka - lustrové sklo, závod Josefův Důl - užitkové sklo), čímž se značně zvětšilo bohatství předválečných kovových forem pro výrobu lisovaného skla a krystalerie, které mohla sklárna využívat. V zahraničí byl tehdy z jablonecké krystalerie zájem například o drobné lisofoukané a lisované flakóny zasazené v kovových montážích zdobených bižuterními kameny. Vznikaly dokonce nové vzory.

Text je krácenou a upravenou verzí kapitol z knihy LISOVANĚ SKLO A KRYSTALERIE V JIZERSKÝCH HORÁCH (Historie výroby - Sklárny - Rafinerie - Export) vydané firmou Ornela a. s. a Muzeem skla a bižuterie v Jablonci nad Nisou.

















Reklama na předválečný soubor LORD
designéra Rudolfa Schröttera, 1951

Z katalogu firmy Skloexport (Glassexport) pro Jižní Ameriku
Archiv MSB Jablonec nad Nisou




















Stolní souprava (část), 1954
design František Zemek

Firma Sklárny Inwald n. p. Teplice
Archiv MSB Jablonec nad Nisou

 

 
   

Copyright © 2001-2003 Polyconsult, s.r.o., Všechna práva vyhrazena.