Ohlédnutí za Mezinárodním hrnkovým sympóziem 2001  
 
Z historie českého lisovaného skla X. Více teorie méně praxe 1960-1970

Zcela nový rozměr vnesla do československé sklářské výroby šedesátá léta 20. století, která byla, řečeno s Antonínem Langhamerem, "obdobím rozchodu sklářského průmyslu s většinou svých výtvarníků - návrhářů." Důvod byl podle Karla Hetteše zřejmý: "Zatím co na západě vývoj byl víc v rukách zkušených a často obchodně velmi zdatných praktiků, u nás se víc teoretisovalo nebo ještě spíš filosofovalo. Možnosti experimentace ve výrobě a prosazování vytvořených prototypů se přitom po určitém počátečním a velmi slibném rozmachu kolem poloviny 50. let pak stále víc a víc zmenšovalo." Modernizace se však v tomto období dočkala většina sklářských provozů, což se v případě lisovaného skla projevilo v možnostech zvětšení objemu výroby. Návrháři lisovaného skla - jejichž počet byl v podstatě konstantní - navíc i po celá šedesátá léta soupeřili s pojetím lisu jako nápodoby brusu.


 
 

Na severu Čech vznikl v roce 1965 sloučením VHJ Obalové lisované sklo a Ploché sklo oborový, později koncernový podnik Sklo Union - OBAS Teplice. Jeho výrobní náplní bylo na jedné straně ploché a stavební sklo, skleněné izolační materiály, sklářské stroje a zařízení, na straně druhé pak obalové a nápojové sklo a konečně užitkové lisované sklo. Posledně zmíněný sortiment se tradičně vyráběl v Rudolfově huti v Dubí u Teplic (obalové sklo a lisované sklo včetně tzv. lisu leštěného pouze v ohni, DURIT, barvy: křišťál, modrá, kouř, ametyst, turmalit, amber a rosalin), Libochovicích (obalové, lisované a osvětlovací čiré sklo), Heřmanově Huti (obalové sklo, lisované sklo) a Rosicích (čiré a barevné lisované sklo, skleněné stavební tvárnice). Na rozvoji výroby lisovaného skla se významně podílelo též výzkumné pracoviště podniku v Řetenicích (rozvoj barevného lisovaného skla).

V tomto období již tvořila výroba moderního lisovaného skla polovinu celkové produkce tohoto sortimentu v rámci podniku. Druhá polovina připadala na výrobu z předválečných forem (zejména soubory navržené Rudolfem Schrötterem). Tato skutečnost byla nesporným úspěchem a dokladem invence výtvarníků, kteří tehdy s firmou spolupracovali (interně Jiří Brabec, Rudolf Jurnikl, Pavel Pánek, František Pečený, Vladislav Urban, František Vízner, externě Miloš Filip, Adolf Matura, Jiří Zejmon, okrajově Václav Horáček, Ladislav Kozák, Jozef Soukup, Jan Schmid a Jiří Žoužela).

Mezi spolupracujícími výtvarníky nechyběl ani Václav Hanuš, jenž se po roce 1962 v rámci Jabloneckých skláren úspěšně věnoval též navrhování nových tvarů jizerskohorské hranované krystalerie (interní návrhář firmy mezi lety 1960 - 1985). Vedle současných Hanušových, Plátkových a Koňákových vzorů sklárna svým zákazníkům prostřednictvím Skloexportu stále nabízela historizující kolekci krystalerie (jen hranovaných popelníků nabízela sto dvacet druhů) a umělecké krystalerie JADE.

Za zásadní mezník v rozvoji lisování olovnatého křišťálového skla v rámci VHJ Poděbradské sklárny Poděbrady lze považovat rok 1964, kdy do firmy nastoupil Ladislav Oliva a začal se zde společně s Jiřím Řepáskem a externisty Václavem Horáčkem a Václavem Ciglerem olovolisem systematicky zabývat. První kolekce byla vyvzorována pro rok 1965, ale do sériové výroby nebyly výtečné Olivovy návrhy zařazeny. Jejich údělem se staly výstavy a ocenění, například úspěšná účast v soutěži k výstavě uspořádané k 20 letům osvobození Československa. Inspirátorem této výroby přitom byla akciová společnost Skloexport, která se pokoušela uspokojit náročné zákazníky exkluzivním lisovaným sklem zhotovovaným v malých a autorem kontrolovaných sériích (číslované a signované výlisky).

Výtvarná podoba lisovaného skla šedesátých let 20. století byla podle Aleny Adlerové určována na jedné straně "výrobky volně plastického až sochařského tvaru s výraznou optikou", na straně druhé pak "výrobky s povrchem pojednaným na způsob přírodních struktur". Kolem roku 1970 se pak ke slovu dostalo lisované sklo zdobené dekorativním ornamentem. Všechny typy lisovaného skla často navrhovali stejní výtvarníci.

                              * * *

Text je krácenou a upravenou verzí kapitol z knihy LISOVANĚ SKLO A KRYSTALERIE V JIZERSKÝCH HORÁCH (Historie výroby - Sklárny - Rafinerie - Export) vydané firmou Ornela a. s. a Muzeem skla a bižuterie Jablonec nad Nisou.




















Dózy se zabroušenou zátkou
Jablonecké sklárny n. p. Dolní Polubný
design Václav Hanuš, 1961
Archiv MSB Jablonec nad Nisou

























Žardiniera
Sklo Union - OBAS o. p. Teplice
sklárna Heřmanova Huť
design František Vízner, 1962
z kolekce UPM v Praze

 

 
   

Copyright © 2001-2003 Polyconsult, s.r.o., Všechna práva vyhrazena.