Ohlédnutí za Mezinárodním hrnkovým sympóziem 2001  
 
Romantické počínání Františka Víznera
Milan Hlaveš - Fórum S - vydání 13/2005

František Vízner je nyní znám především jako autor ateliérových brusem tvarovaných mís a váz. Na počátku 60. let ovšem začínal jako designér lisovaného skla v podniku SKLO UNION v Teplicích a záhy v tomto oboru dosáhl výrazných úspěchů. Této části autorovy profesní kariéry je věnován následující rozhovor.


 

Milan Hlaveš Moderátor:
Milan Hlaveš
František Vízner Host:
František Vízner

Milan Hlaveš Vy jste se k lisovanému sklu dostal velmi neobvykle, nemám pravdu?
František Vízner Ke konci studia na VŠUP u doc. Plátka jsme začali přemýšlet, kam kdo bude směřovat. V Teplicích založili v podniku obalového lisovaného skla výtvarné středisko. Vzniklo pod velkým vlivem lidí z ÚBOKu. Zřejmě je tam veliká zásluha Ády Matury a člověka, na kterého si dneska už nikdo nevzpomene, Miloše Filipa. To byl starší absolvent od prof. Štipla, který spolupracoval s ÚBOKem.
Milan Hlaveš Ano, byl tam návrhářem lisovaného skla, ale bohužel zemřel velice brzy...
František Vízner Tragicky... ale dál... Víte, tehdy umístěnky nebyly a na volnou nohu jsem vůbec neměl odvahu. Lisované sklo mi nevadilo. A když přišli lidé z Teplic, že by nás vzali s Vláďou Urbanem, se kterým jsme dělali stejný ročník, bral jsem to jako přirozené vyústění vysokoškolské výuky. Tehdy vývojová práce českých sklářů pro průmysl nebyla čistým designem. Bylo to romantické počínání. My jsme si totiž v Teplicích mohli v podstatě kreslit a navrhovat věci, které jsme sami chtěli. Aniž by to mělo metodiku a obchodní průzkum, vývoj prototypu, zkoušky prototypu atd. Metodické postupy, co se má dělat, něž se sériový výrobek dá do výroby. Náš náměstek měl určitou sumu a pouze věděl, kolik předmětů se dá za rok za ty peníze realizovat. Podle toho to bylo úkolované.
Milan Hlaveš To je zvláštní i vzhledem k názvům, které věc zastřešovaly: Ústřední výtvarné středisko pro průmysl skla a jemné keramiky, Ústav bytové a oděvní kultury atd. Očekával bych, že tam působili lidé, kteří se metodikou přímo zabývali.
František Vízner Ne, ne. Odtamtud vycházely jen jakési požadavky. Přišel obchodní partner ze Skloexportu a řekl: „Potřebujeme... vázu, nějaké broušené muřinky... nějak to udělejte“. To byl jediný marketingový počin, začátek vývoje nějakého výrobku. Směšné, ale tak to prostě bylo. Muselo se vyhovět v typu vázy, rozměrově... Čím to bylo horší a podobnější broušenému sklu, tak to pro ně bylo přijatelnější. Tehdy vzniklo několik zbytečně dekorativních věcí podbízivých k požadavkům Skloexportu. Ale v časopise DESIGN a v našem TVARu, časopise, který už není, tam vycházely články a diskuse teoreticky řešící, jak ten design správně pojmenovat, jaké metody užívat. Měl bych asi jmenovat ty lidi z Teplic: především ředitel Hamáček a výrobní náměstek pan Balling, který nám poskytoval tu větší tu menší šíři tvůrčí svobody. Také určoval, co můžeme dělat jinak - jestli se podíváme na veletrh nebo ne, jaký budeme mít přístup k osobní osvětě, k literatuře... Tento člověk na ředitelství disponoval i vývojovým programem. K tomu měl finanční prostředky. Kovová forma na lisovaný výrobek představovala už tehdy v šedesátých letech 40, 60, i 80 tisíc korun...
Milan Hlaveš Takže ani to, že technologické vstupy byly takto nákladné, nedonutilo „kapitány průmyslu“ k dodání nějaké metodiky?
František Vízner Ne. Byl jediný limit: takzvané Liberecké výstavní trhy. Tam se rozdávaly krásné medaile, tam jsme vozili ze střediska novinky. Fabrika jich udělala 25-30 za rok.
Milan Hlaveš To je neuvěřitelná suma.
František Vízner To byla neuvěřitelná suma! Vraťme se ale ještě k té škole. Musíme pro dokumentaci říct, že nám z Teplic na začátku řekli: „Když k nám půjdete, my vám vyrobíme dvě lisované věci na státnici. Udělejte si, co chcete.“ Tam vznikly dvě moje populární žardiniéry, které tehdy stály 12 Kčs. A způsobily mi potom velikou radost i v přijetí ve spotřebitelských kruzích. Takže já jsem měl zajištěnou státnici. Řekli: „Mohli byste šestý ročník absolvovat už u nás“. Plátek to dovolil, takže jsme v Teplicích prožili velmi svobodný rok. Byli jsme zaměstnanci, dělali jsme si na státní práci... sádrové modely, kresby... Jezdili jsme za Plátkem do Prahy nechávat si to odsouhlasit a na státnici jsme měli desítky modelů, kreseb, technických výkresů a realizované dvě nebo tři skleněné nádoby. Takže já jsem v roce šedesát jedna začal pro mě sedmiletou éru kolem lisovaného skla. Všechno, co se vyvinulo, prošlo výtvarnou radou, která byla metodicky řízená v ÚBOKu Adolfem Maturou. Výtvarná rada byla, řekněme, jednou za dva měsíce, my jsme k tomu vždycky připravili výkresy a modely. Musíme se ale zmínit, že s námi tam v Teplicích seděl i Rudolf Jurnikl. Byli jsme tam tři. Jurnikl byl starší a myslím si, že už tam byl nějaký rok před námi.
Milan Hlaveš Roli výtvarných rad posuzujete pozitivně?
František Vízner Jistě. To dneska, když bych řekl, že by měly výrobky, které se prodávají třeba v Hypernově, projít výtvarnou radou, tak mě nikdo nepochopí. Tehdy to bylo všechno motivované vládní touhou po nové socialistické kultuře stolních předmětů, jakéhosi životního názoru. To znamenalo snahy, aby prostřený stůl - pak se tak jmenovala dokonce jedna z výstav, která toto bilancovala - , aby socialistický prostřený stůl měl tvarovou a filosofickou jednotu. Role ÚBOKu pokrývala všechny materiály a funkce - to znamená textil, keramiku, sklo, nábytek. Tento ústav měl řídit pomocí výtvarných komisí úroveň těchto předmětů.
Milan Hlaveš A nebyla to utopie? Podařilo se to z Vašeho pohledu realizovat?
František Vízner Byla to utopie. To víte, my jsme měli obdiv ke Skandinávii. Mně zůstal dodneška. Finům se to po druhé světové válce opravdu podařilo!
Milan Hlaveš Tenhle oprávněný obdiv k finskému designu prolíná celou Vaší generací.
František Vízner Já jsem dodneška nebyl ve Finsku ani ve Švédsku, dřív to nešlo. Pro mě byl hvězda například Wirkkala. Ale všechno to bylo jenom vyčtené v knihovnách z časopisů.
Milan Hlaveš Mohl průmyslový výtvarník v 60. letech cítit uspokojení s výsledky práce? Nemyslím to, že se podařilo zrealizovat nějaké jednotlivé věci, ale mluvil jste o státní snaze zavést a ukázat nový životní styl.
František Vízner Vedle nás byly pokusy třeba v olovnatém skle, kde bylo velmi palčivé zbavit se těch „hvězdiček, muřinek“ a zvrátit to na moderní broušené sklo. Vladimír Žahour a ostatní na veletrh vždycky přinesli nějakou novinku. Ale ta novinka zůstala jenom v jednom exponátu v tovární vzorkovně a Skloexport to nikdy nevyužil. Až dneska vidím, že nebylo v Československu možné broušené sklo převrátit. Na to padly kariéry a životy několika lidí, rovněž jako v případě malovaného skla. Já jsem se před dvěma lety znovu dostal na kombinát v Novém Boru. Vedle mě foukali skláři do formy tu samou vázu - z toho stejného zeleného skla - takovou nohu od klavíru, kterou foukali v 50. roce! Říkal jsem si, že jsem snad o padesát let zabloudil.
Milan Hlaveš A pořád je to surovina pro…
František Vízner A pořád je to surovina pro stokrát překonaný „hochemail“! To, co zbylo tady na domácím trhu, to byla třetí kvalita. Proměna socialistického trhu byla pomalá. Na rozdíl od lisu, protože když jsem jednou udělal dobrou věc v lisu, tak ta věc se vyráběla. Neřekl bych, že se jí dělalo 10.000 kusů, ale ta věc byla vidět.
Milan Hlaveš Byla běžně k zakoupení v širší obchodní síti?
František Vízner Ano.
Milan Hlaveš Nebo ve výběrových prodejnách?
František Vízner Vzpomínáte dobře na tzv. výběrovou prodejnu v Praze, tam to bylo také.
Milan Hlaveš Jaké principy jste vnášel do svého lisovaného skla?
František Vízner Lisovaná nádoba, jak je psáno ve všech katalozích, je pasivním obtiskem kovové formy pomocí razníku, který proniká do žhavé skleněné hmoty. Z toho mi vyšlo poměrně jednoduše, že tvar nemusí být rotační, protože nevzniká foukáním do formy na píšťale. Že si můžu dovolit půdorysně tvar rozehrát. Sklo se může chovat dynamicky. Věděl jsem, že výroba velmi ráda přijímala rotační tvary i proto, že rotační tvar se v litinové formě, která byla velmi náročná výrobně a finančně, byla přece jenom levnější v případě, že šlo o soustružnický výkon a ne rytecký. Také se mi zdálo málo držet se jenom tenkostěnnosti. Já tenkostěnnou věc neumím udělat a pod dvě kila skloviny prostě nejdu. To znamená, že jsem se snažil tu hmotu plasticky zorganizovat, aby i reagovala na barevnost - v tenkém místě aby byla světlejší. Některé předměty se tak charakterem blížily hutnickému sklu. Celou mojí produkcí dodneška prolíná velkorysý architektonický tvar. Je to věc plochy, horizontály brusu, která vám nedovolí dělat detaily.
Milan Hlaveš Dařilo se nové přístupy prosazovat ve výrobě?
František Vízner V Teplicích byla velká dokumentační vzorkovna. Když jsme se seznamovali s tím, co v lisu existuje, tak jsme narazili především na jméno pana Schröttera. To byl ještě před válkou dlouholetý návrhář firmy Inwald. Ani nevím, jaké bylo jeho školení, ale zanechal za sebou obrovskou práci. Ve vzorkovně jsme viděli, jak vypadá pečlivě postavený soubor lisovaného skla - kupříkladu soubor Lord. Ten měl třicet dva výtvarně koncipovaných předmětů! Z jednoho výtvarného motivu! Nebo Soubor Bull. V postatě čistý skleněný tvar, který měl jenom na okraji svítivý, jinak než lisařsky nevyrobitelný detail z kuliček.
Milan Hlaveš Návrh ze 30. let, dodnes se vyrábí a má úspěch...
František Vízner Dodneška. Ovšem to jsme tehdy v 60. letech už ani nedovedli vyslovit - realizovat 32-dílný soubor podle svého nápadu prostě nebylo možné. Koncept to nemělo... A v podstatě jsme se vrhli na překotnou výrobu dekorativních předmětů. A péče o studium třeba užitkového tvaru ve smyslu Kaj Frankovy lisované skleničky, ta vůle tam nebyla. Skloviny pro lisované sklo vždycky byly podřadné, bylo obtížné si volit tvar, který by byl hladký, bez dekorů. Musely se schovávat kazy.
Milan Hlaveš V nabídkových katalozích lisovaného skla Skloexportu ze 60. let se jako jeden sortiment vedle sebe bez rozlišování objevují předměty, které vycházejí z tradice, a zajímavé novátorské věci.
František Vízner Skloexport měl rozdělená teritoria. Většina jeho obchodníků byli jenom úředníci, ti neměli pro sklo srdce - dávali tomu jen tu nebo onu míru přijatelnosti a svobody. A ve vzorkovně to pak bylo pochopitelně všechno zamíchané.
Milan Hlaveš Vracíme se k ovlivňování sortimentu pro vnitřní trh, co se týká poměrů tradiční výroby.
František Vízner Já si myslím, že kvůli vnitřnímu trhu nikdo přímo z obchodní sítě s požadavky vyloženě nikdy nepřišel. Zástupci obchodu ale chodili do výtvarné rady - dámy, které jely do Teplic „na diety“. To nebyly manažerky.
Milan Hlaveš I v tom se ukazuje utopie socialistického hospodářství. Věci spíše musí vzniknout přirozenou cestou než pod tlakem. Nabídkou a poptávkou, jak se to děje v systému volné soutěže.
František Vízner Nebylo to tak, protože tam nebyl profesionál, v poptávce, v obchodě. V technologii jsme rovněž nebyli plnými profesionály. Byl jsem tam do roku 67 a když se podívám na jakési vrcholy: před výstavou EXPO v Montrealu 67 fabrika dostala příkaz, aby vyvinula něco exklusivního. Vznikly dvě velké žardiniéry, do kterých by se byl nikdo normálně nehrnul. EXPA a tyhle výstavy byly...
Milan Hlaveš ...potřebovalo se reprezentovat.
František Vízner Vždycky. Vím, že stačil jeden telefonát z ministerstva spotřebního průmyslu a peníze se našly hned.
Milan Hlaveš Ty vázy, pokud dobře vím, neměly úplně šťastný osud, protože existují jenom po jednom exempláři ve sbírkách UPM.
František Vízner Byly výrobně dost náročné.
Milan Hlaveš Neprofesionalita managementu byla tedy důvodem Vašeho odchodu?
František Vízner To nebyl hlavní důvod. Mě ta disciplína vyhovovala. Byl den „D“, kdy se na huti vzorovalo, přivezli formu... všichni pochopitelně začali nadávat... vzorování, to bylo pro skláře trápení. Dostávali zabrat, i finančně. Ale když se ta forma zahřála a vypadl z toho první „dobrej“, tak to pro mě byl nóbl pocit! Já jsem v lisovaném skle pociťoval slušnou pozici, ale musím říct, že moje linka nápadů byla sestupná. Chtěl jsem změnu a přišla mi vhod výzva Václava Plátka, abych se věnoval hutnímu sklu ve Škrdlovicích.

























František Vízner: Návrh na lisované sklo - váza, 1961
grafit na papíře, 40 x 20 cm
z katalogu František Vízner-Sklo 1951-2001
ve spolupráci s Barry Friedman Gallery Ltd. New York
vydal František Vízner, 2001













František Vízner: Soubor modelů pro lisované sklo, 1962
sádra
Diplomová práce
z katalogu František Vízner-Sklo 1951-2001
ve spolupráci s Barry Friedman Gallery Ltd. New York
vydal František Vízner, 2001

 

 
   

Copyright © 2001-2003 Polyconsult, s.r.o., Všechna práva vyhrazena.