Ohlédnutí za Mezinárodním hrnkovým sympóziem 2001  
 
Via lucis Jaroslava Bejvla

Dne 13. dubna tohoto roku dovršil šedesát pět let života Jaroslav Bejvl, výtvarník a designér žijící v České Kamenici, v jehož osobě se na velmi vysoké umělecké i řemeslné úrovni spojují dva zdánlivě neslučitelné obory – navrhování svítidel a medailérství. Neslučitelné ale skutečně jen zdánlivě.


 
 

Vždyť ani designér lustrů, ani návrhář mincí a medailí se neobejdou – uvedu jen několik příkladů – bez smyslu pro detail a monumentalitu (přičemž ta samozřejmě nespočívá primárně ve velikosti, ale v efektu a často právě – v detailu), musí být schopni pracovat s příběhy, vtěsnat je do předmětů vymezených rozměrů, scházet jim rozhodně nesmí empatie ve vztahu ke klientům. Není však běžné, že by jeden člověk a jeho dílo tak vynikalo v obou výše zmíněných uměleckořemeslných oborech naráz a současně. A to nejen z pohledu výtvarných teoretiků, ale i z hlediska manažerů zadavatelských firem a konkrétních zákazníků. Jinými slovy – není běžné, že slovo úspěšný lze beze studu spojit jak s přídavným jménem umělecky, tak komerčně.

Jaroslav Bejvl se narodil v Janovicích nad Úhlavou na Klatovsku v západních Čechách, nedaleko vodního hradu Švihova, místa opředeného pověstmi a spojeného se jménem jednoho z největších architektů ranné doby renesanční Benedikta Rejta z Pístova, nedaleko Chudenic, z nichž pocházela mocná a uměnímilovná panská rodina Černínů. Otec Jaroslava Bejvla se živil truhlařinou a uměleckým řezbářstvím a syn se v letech jinošských vydal obdobnou cestou, když v letech 1956 – 1960 studoval na Střední uměleckoprůmyslové škole v Praze na Žižkově pod vedením profesorů Fixla, Markupa a Havlase obor tvarování uměleckých předmětů. Profesora Ladislava Havlase, žáka Josefa Drahoňovského – a dle mnohých posledního velkého glyptika naší doby – zaujal natolik, že jej neodmítl formou soukromých kurzů vzdělávat v umění nízkého reliéfu.

Když musel Jaroslav Bejvl nastoupit na základní vojenskou službu, byl přidělen do severních Čech. Po Praze, centru českého všehomíra, jej čekal pozapomenutý kus země, který horečně hledal svou poválečnou identitu. A svou novou identitu zde nalezl i Jaroslav Bejvl – získal ženu svého srdce a práci, která mu měrou vrchovatou umožnila nejen zužitkovat vše, co do té doby z uměleckého řemesla vstřebal, ale i rozšířit si obzor – s nadsázkou řečeno – až nad obzor. Roku 1962 se stal návrhářem svítidel dnešní akciové společnosti Preciosa-Lustry v Kamenickém Šenově, stanul na počátku via lucis, cesty světla, stal se tím, který má možnost dávat světlu tvář.

Výroba lustrů a svítidel se přitom v Lužických horách pevně usadila již v první třetině 18. století a pokračuje – přes veškeré dějinné zvraty, které zejména ve 20. století několikrát vyzvedly peklo na povrch země – nepřetržitě dodnes. A díky svým návrhům má významný podíl jak na uchování výtvarné kvality a tržního potenciálu tradičního historizujícího sortimentu, tak na vývoji zcela nových svítidel, která jsou přímo šita na míru konkrétním interiérům a dnes patří mezi „rodinné stříbro“ akciové společnosti Preciosa, právě jubilující Jaroslav Bejvl a jeho více než čtyřicet let práce v oboru, na níž v rámci firmy úspěšně navázal, ale vlastním a svébytným způsobem, jeho stejnojmenný syn. Mnohé z realizovaných návrhů svítidel a interiérů z posledních let jsou přitom jejich společnými díly.

Přínos a výjimečnost Jaroslava Bejvla jako designéra svítidel neopomněla zdůraznit ve své stati pro Numismatické listy v roce 2000 ani Alena Hrdá: „Jeho dokonalá znalost zpracování velkých klasických lustrů obohacená o cit pro soudobé výtvarné umění a jedinečné materiálové zpracování dosáhlo úspěchů především v zahraničí.“ Mezi lety 1969 – 2005 zaujaly Bejvlovy projekty historizujících nebo moderních svítidel několik desítek náročných klientů z celého světa – Evropy, Asie, Afriky nebo Severní Ameriky. Na přelomu šedesátých a sedmdesátých let to byly velké zakázky z Iránu (opera a hotel v Teheránu, mešita v Mashadu), v letech osmdesátých svítidla pro Královský palác v Saudské Arábii a monumentální světelný sloup pro hotel Pyramides v Tunisu. V roce 2000 pak na Bejvla čekal jeden z největších autorských projektů vůbec, svítidla pro všechny společenské prostory hotelu Ritz Carlton ve Filadelfii na východním pobřeží USA. Následovaly unikátní projekty pro Asii – třípatrová skleněná světlená fontána pro rezidenci v Hong Kongu (2003), vykládaná skleněná kopule z tvarovaného plochého skla dekorovaného technikou spékání barevných střepů v pekingském China World Hotel (2003) a v neposlední řadě atypický světelný objekt pro hotel Ritz Carlton v Hong Kongu (2003), společný projekt otce a syna Bejvlových, když ústřední idea díla – inspirace metamorfózami přírody – byla vkladem mladšího z nich. Zatím poslední – a opět společnou – prací je pak řešení prostoru v moskevském Swisshotelu z roku 2005, kde Bejvl syn navrhl atypická velkorozměrová svítidla a Bejvl otec monumentální mozaiku z leptaného skla.

Především díky realizacím z devadesátých let se ale s díly Jaroslava Bejvla můžeme seznámit i na území České republiky. Jedná se o – ve spolupráci s historickým ústavem provedený – soubor svítidel pro zrekonstruované Stavovské divadlo v Praze, světelný objekt pro obřadní síň v Kunčicích pod Ondřejníkem nebo svítidla určená hotelům v Praze (při realizaci tohoto projektu v roce se 1993 otec a syn Bejvlové poprvé sešli jako autorský tým) či Mariánských Lázních.

Jako medailér se Jaroslav Bejvl snažil, jako již uznávaný designér svítidel (což pro něj však byl – společně s „nepražskostí“ a nepříslušností k žádné lobby v oboru – spíše handicap) prosadit od konce sedmdesátých let, kdy se začal účastnit soutěží vypisovaných Národní bankou na návrhy pamětních mincí. A zkušenosti získané při práci s profesorem Havlasem, nesporný výtvarný talent a víra ve vlastní schopnosti jej i v medailérství vynesly poměrně brzy na výsluní. Po dílčích úspěších získal v roce 1985 prestižní zakázku na realizaci stříbrné pamětní mince v hodnotě 500 Kčs ke 100. výročí narození Josefa Lady. Byla to první pamětní mince k výročí osobnosti u nás, kterou nezdobil její portrét, ale dětská tématika – v tomto případě děti hrající si v poetické krajině Ladových Hrusic. Mince se proto díky svému námětu a výtvarné kvalitě stala velmi záhy oblíbenou „peřinkovou záležitostí“. Z dalších prestižních stříbrných pamětních mincí, které Jaroslav Bejvl navrhl, zde nelze alespoň nejmenovat minci k miléniu břevnovského kláštera (1992) nebo 100. výročí narození Ondřeje Sekory (1999). Ze zlata jsou vyraženy pamětní mince s českými panovníky z rodu Lucemburků a pominout nelze ani realizovaný návrh na oběžnou 20 haléřovou minci, již Česká národní banka emitovala v roce 1993.

Vedle mincí se však Jaroslav Bejvl věnuje – a to již od roku 1978 – i navrhování medailí a plaket. V devadesátých letech vznikly prestižní návrhy medailí prezidentů Tomáše G. Masaryka a Eduarda Beneše pro Bižuterii – Českou mincovnu v Jablonci nad Nisou, dále bronzová replika Zlaté buly českého krále Přemysla Otakara I., taktéž z bronzu vyvedené medaile Jáchymovská mincovna, Štěpán Šlik nebo Voskovec a Werich. Jako návrháře mincí a medailí charakterizovala Jaroslava Bejvla již citovaná Alena Hrdá takto: „je výtvarník s bohatou invencí, spíše realistického zaměření s neobyčejným citem pro detail, včetně zasazení námětu do určité historické epochy. Ve své kompozici umí velice jemně rozlišit reliéf pro proofovou ražbu, zvláště v mincovní tvorbě.“

Co říci závěrem tohoto krátkého připomenutí životaběhu jedné z nepominutelných osobností českého uměleckého řemesla a designu našeho věku? Místo konvenčního hodnocení si vypomohu citací plného názvu filosofického spisu Jana Ámose Komenského, jenž poprvé vyšel v Amsterdamu roku 1668 a jehož část mi posloužila již v názvu tohoto zastavení. A to nejen proto, že Jaroslav Bejvl vytvořil „učiteli národů“ medaili. Práce Jaroslava Bejvla je –

CESTA SVĚTLA
DOSUD VYHLEDANÁ
A I NADÁLE VYHLEDÁVANÁ,
to jest
promyšlené pátrání,
jak v blížícím se soumraku světa
úspěšně šířit světlo rozumu,
moudrost,
po všech myslích všech lidí a po všech národech.



























Svítidilo pro hotel Ritz Carlton v Hong Kongu, Čína, 2003
vytvořeno ve spolupráci s Jaroslavem Bejvlem ml.

























Lustr pro budovy opery v Teheránu, Írán, 1969


























Svítidila v hotelu Ritz Carlton ve Filadelfii, USA, 2000


























Pamětní mince – Josef Lada, 1987


























Pamětní medaile – Jan Amos Komenský, 1992


























Pamětní medaile – Edvard Beneš, 1999

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Jaroslav Bejvl (*13.4.1941)

 

 
   

Copyright © 2001-2003 Polyconsult, s.r.o., Všechna práva vyhrazena.