Ohlédnutí za Mezinárodním hrnkovým sympóziem 2001  
Bohemia line
 
Péče o sklářské umělecké unikáty. Ke genealogii sklářského rodu Blažků. 4.
Vladimír Dufek, Michal Gelnar - Sklo, doba, lidé - vydání 22/2006

V poslední části seriálu o dvojici českých uměleckých sklářů, Leopolda Blaschky a jeho syna Rudolfa, doplníme pátrání v minulosti i krátkou úvahu o budoucnosti jejich díla. Náš rozbor genealogie sklářského rodu Blaschků by nebyl úplný, pokud bychom se nezmínili o dalších generacích hodkovických Blaschků.


 
 

Nejstarší syn Hanse Josefa Blaschkeho Ferdinand (1760-1808) navázal spolupráci s dynastií Ungerů. Je uváděn spolu s Antonínem Ungerem jako jediný sklář, který zůstal v jejich sklárně roku 1806 po katastrofě jejich jablonecké sklárny a velkém požáru Hodkovic. K příbuzenskému spojení obou rodin došlo, když si malíř skla Joachim Unger (1762-1806) vzal roku 1795 Annu Marii Blaschkovou, dceru Hanse Josefa. Jejich syn Ferdinand Xaver Unger (1796-1849) pokračoval v šíření slávy hodkovických exportérů skla. Roku 1818 se oženil s Klárou Spietschkovou, údajně nejbohatší nevěstou Hodkovic. Její otec Vinzenz Spietschka mezinárodní obchodník se sklem, tam bydlel na náměstí. Unger postavil roku 1836 moderní dům ve stylu benátské renesance, který je dodnes ozdobou náměstí. Na obr. 1 a je za domem patrný komín sklářské dílny, který na pozdějších snímcích již chybí obr. 1 b, neboť podobně jako byli z Benátek přemístěni skláři na ostrov Murano, i z Hodkovic byly z důvodů požární bezpečnosti tyto dílny přemisťovány mimo město. Jednu z nich měl také Josef Blaschka (1796-1857), bydlící v č.p.2, hned vedle radnice (patrně syn  Ferdinanda), který bývá někdy zaměňován za českodubského strýce stejného jména. Od roku 1821 byl po 25 let starostou Hodkovic a patřila mu sklárna Am Lerchenfeld (na Skřivánku) při silnici do Českého Dubu. Oženil se roku 1814 s Viktorií Spietschka a jejich synem byl další Josef Blaschka (1815-1850), o němž nalézáme zmínku v seznamu střelecké gardy (Schiesscorps), založené 6. 9. 1838 při příležitosti příjezdu knížete Rohana, který Hodkovicko zakoupil od dolnorakouského fondu.

Od roku 1836 se postavení Blaschků a Ungerů upevnilo postavením textilní továrny, zachycené na obr. 2. Zprvu se na výstavbě podílel i kapitál textilních průmyslníků Antona Maye (zemřel 1838) a Franze Hillera, který však roku 1846 odešel do své hlavní továrny v Mladé Boleslavi. Třetí syn Hanse Josefa, Johann Blaschka (1776-1819), oženil svého syna Konráda seniora (1810-1900) roku 1840 s Antonií Spietschka, aby se sklářská větev rodu dále posílila. (V novějších kronikách je toto jméno psáno jako Spitzka, nebo dokonce Špička). Z deseti potomků tohoto svazku, však ani jeden u sklářství nezůstal. O největší rozkvět zmíněné textilní továrny se zasloužil Konrád junior (1849-1913), jehož snímek je na obr. 3. Honosná vila Blaschka na obr. 4, postavená v zahradě před továrnou roku 1910 byla necitlivě zbourána při rozšiřování objektu roku 1987. Starší bratr Konráda Johann (1841-1906) se věnoval politické dráze, byl v letech 1883-88 poslancem Říšské rady ve Vídni. Z ostatních členů třetí generace Blaschků zaslouží zmínku ještě Ferdinand (1852-1939), který odešel na zámek Mitrovice, zakoupený rodinným klanem spolu s místním pivovarem a velkostatkem v roce 1867. Oženil se s Marií Antoinettou Heintschel von Heinegg a doplnil knihovnu tohoto šlechtického rodu na úctyhodný počet 5000 svazků. Po vytřídění poklesl dnes jejich počet na polovinu. Četné z nich nesou exlibris rodu, např. Dominae Mariae Blaschka. Tato dcera českodubského továrníka Franze von Schmitta (jeho první manželkou byla Hedwiga Ungerová z Hodkovic) se stala roku 1880 manželkou Konráda Blaschky juniora.

Nyní však zpět k dvojici uměleckých sklářů, původem z Českého Dubu. Zacházení s křehkými výtvory ze skla vyžaduje opatrnost při každém jejich přemisťování. Oba se o tom zajisté mnohokrát přesvědčili. Nejpoučnější byl pro ně zajisté případ, kdy první dodávka modelů do Ameriky roku 1887 skončila na celnici v New Yorku, odkud si zástupci Botanického muzea Harvardské University vyzvedli místo objednaných modelů jen střepy. Zbytky modelů svědčily o neobyčejné zručnosti zhotovitelů, proto byla objednána náhradní dodávka. Později, na přednášce dne 7.11.1894 pro bostonskou přírodovědnou společnost uvedl profesor George Lincoln Goodale, zprostředkovatel jednání s Blaschky: "The packing of models was almost as wonderful as anything about them", balení modelů bylo téměř tak zázračné, jako všechno kolem nich.

Jejich unikátním výtvorům byla vždy věnována mimořádná pozornost, jak potvrzuje historka z dopravy tří modelů na výstavu v Tokiu roku 1974. Sekretář Botanického muzea W. A. Davis zakoupil pro etui letenku na jméno Mr. Box a po celou cestu ji vedle sebe pečlivě střežil. Z objednaného letištního taxi po opakované výzvě, aby řidič jel pomaleji, rázně vystoupil a donesl exponáty do výstavní budovy pěšky. Od té doby nebyl přáteli oslovován jinak, než Mr. Box. O dva roky později bylo dopravováno 25 modelů letecky z Bostonu na výstavu do New Yorku. Pořadatelé, upozornění na přísné podmínky dopravy, přistavili po úvaze pro kolekci dva černé pohřební vozy. Jejich překvapivé použití se osvědčilo natolik, že pro zpáteční dopravu byla zrušena rezervovaná letenka a oba vozy zajistily dopravu až do muzea v americkém Cambridge.

Julie Flaherty v článku pro New York Times (August 22, 2001) upozornila na jinou oblast péče: "Even the antique glass flowers need to be rejuvenated" (I antické skleněné květy potřebují omlazení). Jde o vliv „zubu času“, který je na některých modelech patrný. Podobně jako u jiných pozoruhodných výtvorů ze skla, je i modelům Blaschků věnována z tohoto hlediska pozornost konzervátorů a restaurátorů uměleckých předmětů, jak se o tom lze přesvědčit v článcích časopisu JAIC (Journal of American Institute for Conservation), nebo ve specializovaných monografiích. V nedávném druhém vydání knihy Sandry Davison (1) je na s. 318 spolu s ukázkou opravy cephalopodu uváděno, že zatímco Leopold Blaschka spojoval různobarevné skleněné části modelů pomocí měděných drátků, jeho syn Rudolf používal také techniku drcení skel o různé teplotě tavení a nanášení získaných prášků různých barev na podkladová skla, následované přitavením. Použití podpůrných kovových drátků, nebo jiných hmot vedlo v některých případech modelů z roku 1929 k „nemoci skla“, podobné korozi a vyžaduje zvláštní postupy obnovy. 

Na zcela jiné nebezpečí poukázala Ch. Brosche (2). Při návštěvě Botanického muzea jí odborníci v diskusi sdělili, že je nutno prověřovat místa, na nichž mají být exponáty vystavovány, zda tam nedochází k nadměrným vibracím při přeletu nadzvukových letadel.

Uvážíme-li rozsah prací na restaurování a konzervaci na celém světě, dotýkající se i díla Blaschků v rámci různých grantů (3, 4), lze jen litovat, že se na nich nepodílejí také odborníci z České republiky, odkud tvůrci unikátních skleněných modelů pocházejí. Tradice výroby českého skla by si to zasloužila.

Literatura:
1. Davison S.: Conservation and Restoration of Glass, Butterworth-Heinemann, II.ed., 2003
2. Brosche Ch.: Die verschollenen Glaskünstler Blaschka, Sudetenland, 1982, 2, 95-98
3. Reiling H.: Glass models of soft bodied animals: the relation between Blaschka, Frič and the National Museum, Časopis Národního muzea, Řada přírodovědná, 2002, 171 (1-4), 81-84
4. Reiling H., Spunarová T.: Václav Frič (1839-1916) and his influence on collecting natural history, Journal od the History of Collections 2005, Vol. 17, No.1., 23-43





















Carinaria mediterranea
z brožury k výstavě Nature´s Wonders in Glass – The Art of the Blaschkas
CORNING MUSEUM OF GLASS, 1991
foto souboru „Challenger 1885“ Nicholas L. Williams



























Plocmophorus imperialis
z brožury k výstavě Nature´s Wonders in Glass – The Art of the Blaschkas
CORNING MUSEUM OF GLASS, 1991
foto souboru „Challenger 1885“ Nicholas L. Williams






















Ommastrephes sagittatus
z brožury k výstavě Nature´s Wonders in Glass – The Art of the Blaschkas
CORNING MUSEUM OF GLASS, 1991
foto souboru „Challenger 1885“ Nicholas L. Williams




















Logilo alessandrini, Onychoteuthis krohnii,
Philoxenis caenae, Sepioteuthis sicula
z brožury k výstavě Nature´s Wonders in Glass – The Art of the Blaschkas
CORNING MUSEUM OF GLASS, 1991
foto souboru „Challenger 1885“ Nicholas L. Williams























Sea anemones (mořské sasanky)
z brožury k výstavě Nature´s Wonders in Glass – The Art of the Blaschkas
CORNING MUSEUM OF GLASS, 1991
foto souboru „Challenger 1885“ Nicholas L. Williams



























Coffea arabica, kolem roku1894
foto Hillel Burger


























Kytice vyrobená na počest Elisabeth Ware a Mary Lee Ware,
sponzorek Botanického muzea, 1889

foto Hillel Burger



























Orchidej Lemboglossum rossii (lindley) Halbinger, 1891
foto Hillel Burger


























Květ kaktusu Opuntia stanlyi, 1896
foto Hillel Burger


























Květ jabloně Malus cylvestris, 1932
foto Hillel Burger


 

 
   

Copyright © 2001-2003 Polyconsult, s.r.o., Všechna práva vyhrazena.