Ohlédnutí za Mezinárodním hrnkovým sympóziem 2001  
 
Umění všedního dne – sklářský výtvarník a designér Václav Hanuš
Dagmar Havlíčková - Sklo, doba, lidé - vydání 23/2007

Sklářský výtvarník a designér Václav Hanuš se více než čtyřicet let věnoval vzorování krystalerie a broušeného skla v rámci n. p. Jablonecké sklárny Desná v Jizerských horách (dnes Jablonex Group a. s.). Navázal přitom na bohatou tradici výroby tohoto jedinečného a světoznámého sortimentu v kraji, která spadá již do 18. století, a jeho návrhy se prosadily natolik, že jsou dodnes běžnou součástí mnoha domácností. Krystalerie přitom patří i přes potenciální zájem veřejnosti mezi témata dosud výstavně opomíjená. Tvorbu Václava Hanuše jako designéra v kontextu tradice výroby krystalerie a broušeného skla v Jizerských horách i tvorbu Václava Hanuše jako sklářského výtvarníka představuje výstavní projekt Muzea skla a bižuterie v Jablonci nad Nisou, jehož součástí je též publikace v české, anglické a německé jazykové verzi.


 
 

Akademický sochař Václav Hanuš se narodil 26. února 1924 ve východočeském městečku Mlázovice ležícím nedaleko Jičína, na samé hranici Českého ráje. Mezi lety 1939-1943 navštěvoval oddělení rytí drahokamů vedené Karlem Tučkem na Odborné škole šperkařské v Turnově, proslulém centru broušení drahých kamenů a jejich skleněných imitací. Po jejím absolvování složil roku 1943 zkoušky na pražskou Uměleckoprůmyslovou školu, kde nastoupil do ateliéru prof. Karla Štipla. Brzy poté však protektorátní vláda uzavřela po vysokých i vyšší odborné školy, a tak si mladý student našel práci v brusírně skla firmy Bouček na Malé Skále. Po skončení války se školy znovu otevřely a Hanuš se vrátil do Prahy.

Již během studia pobýval na praxích v různých sklářských provozech. Mezi lety 1947-1948 získával zkušenosti i v Rudolfově huti v Dubí u Teplic (n. p. Sklárny Inwald), kde se poprvé seznámil s technologií výroby lisovaného skla, která se pro něj, jako výtvarníka, měla stát jednou z určujících. V Dubí též vznikl jeho první návrh lisovaného skla – kompotová souprava (prototyp ke státním zkouškám). Po absolutoriu Hanuš krátce zastával místo asistenta Karla Štipla na VŠUP (1949-1951), kde poté další tři léta působil jako umělecký aspirant.

V roce 1955 bylo při n. p. Sklárny Inwald Teplice zřízeno Technicko-výtvarné středisko pro lisované sklo. Po boku Němce Rudolfa Schröttera, jenž stál za obchodními úspěchy Inwaldova lisovaného skla mezi světovými válkami, stanul jako první z „nových“ českých výtvarníků Václav Hanuš. Ze Skláren Inwald Hanuš odešel v roce 1957 a nastoupil jako designér v akciové společnosti PZO Skloexport. Ještě jako jeho zaměstnanec v letech 1959-1960 externě spolupracoval s n. p. Jablonecké sklárny Dolní Polubný, kde se začal věnovat navrhování krystalerie, což pro něj bylo novou, a vskutku osudovou výzvou.

Krystalerie, ač má některé znaky shodné s výrobu lisovaného skla, je svébytným oborem s vlastními výrobními zákonitostmi. Právě tato „odlišnost“ Hanuše zaujala. A když z údolí Desné odešel stávající výtvarník Václav Plátek, rozhodl se využít nabídku nastoupit na jeho místo. A strávil zde více než čtyřicet let života. Interním výtvarníkem Jabloneckých skláren se Václav Hanuš stal v roce 1961. Několik let ještě spolupracoval i s dalšími československými sklárnami (Rudolfova huť, 1962-1964; Nemšová, 1962), ale brzy se soustředil pouze na svou práci v Jizerských horách.

Václav Hanuš se stal prototypem designéra-výtvarníka, respektujícího v prvé řadě možnosti sklárny a požadavky trhu. Podařilo se mu vytvářet komerčně úspěšné nabídkové kolekce složené jak z vlastních novinkových návrhů, tak z předmětů, které vznikaly s využitím skladu předválečných forem v areálu polubenské sklárny. Navázal tak na bohatou tradici jizerskohorské krystalerie, kterou se mu nejen podařilo udržet při životě, ale především naplnit novým obsahem a nenechat výtvarně ustrnout.  

Mnohé Hanušovy návrhy z 50. a 60. let se brzy dočkaly kladné odezvy nejen u zákazníků, ale – což nebývá pravidlem – i teoretiků umění a pořadatelů výstav a veletrhů. Prestižní ocenění jeho návrhy z počátků designérské práce získaly na Výstavě k desátému výročí osvobození Československa (1955), XI. Triennale v Miláně (1957), v soutěži pro XII. Triennale v Miláně (1960), dále na Libereckých výstavních trzích (1961) či v soutěži pro národní podnik Osvětlovací sklo Valašské Meziříčí (1962).

V 70. a 80. letech se Hanuš začal věnovat především broušenému a užitkovému sklu (tzv. hranovce) a stranou jeho zájmu nezůstaly ani nové sklářské technologie, například lisování bez kroužku (od 1972) a další experimenty s barevnými sklovinami či typy výbrusů. Zároveň se též ve svém volném čase více zabýval volnou autorskou tvorbou.

I v tomto období získávaly Hanušovy návrhy ocenění na komerčních veletrzích, například na mezinárodních výstavách v Jablonci nad Nisou (1973, 1976 a 1979) nebo XVII. Mezinárodním veletrhu spotřebního zboží v Brně (1986). Na penzi Václav Hanuš z Jabloneckých skláren odešel v roce 1985. Nikdy se však nepřestal o dění ve firmě zajímat, což dokladují předměty navržené a realizované nástupnickou firmou Ornela a. s. (dnes Jablonex Group a. s.) až po roce 2000. Jeho práce jsou dokladem života jednoho výtvarníka a jedné firmy, z nichž se na celá desetiletí stal jeden živoucí – někdy klidný, a jindy svárlivý – organismus. I proto mu byla v roce 1993 udělena cena Masarykovy akademie umění za uměleckou činnost.

Václav Hanuš se souběžně s prací podnikového designéra věnoval také volné sklářské tvorbě. Již v šedesátých letech vytvořil první broušené a lepené autorské objekty z křišťálového skla, jimiž vytvořil jakýsi prototyp moderní volné umělecké krystalerie. Výtečným příkladem tohoto výtvarného vyjádření je například prostorový objekt sestavený z broušených lepených těžítek. Zcela po svém tak Hanuš dokázal zdánlivě nemožné – vdechnout výrobku jedinečnost a neopakovatelnost artefaktu. Později sice začal pracovat i s barevnými prvky, ale ty vždy sloužily pouze k umocnění efektu dominantního křišťálu.

Po roce 1985, kdy ukončil činnost podnikového výtvarníka, vznikaly nejen další objekty rozvíjející koncept volné krystalerie, ale od počátku devadesátých let též výrobně pozoruhodné plastiky Vulkán se zatavenými barevnými strukturami. Tyto jedinečné magické krajiny, většinou v modrobílé, ale i červenobílé kombinaci, ukryté uvnitř křišťálové skleněné hmoty, autor brousil a leštil na své chalupě v Desné, kde si zřídil – jak sám říká – „ateliérek“. Ve stejném období se Hanuš pokusil výtvarně zhodnotit též bižuterní polotovary ve formě barevných mačkárenských tyčí. Vznikly tak skleněné prostorové objekty v kombinaci s kamenem, které stejně jako plastiky se zátavy, pod přísně geometrickou chladnou slupkou skrývají nevypočitatelné jádro, jakoby otisk žhnoucí sklářské pece. Právě toto pnutí mezi vnějším klidem a vnitřním ne-klidem je odlišuje od autorských prací předešlého období. A to přes to, že ve svém výtvarném vyjadřování Hanuš nikdy nepřestal inklinovat k pregnantním a v dobrém slova smyslu praktickým formám a dekorům. Jakoby v nitru nikdy nepřestal být „rytcem drahokamů“, který se nesmí, nemůže a ani nechce oprostit od tíživě povznášejícího vědomí služby materiálu, který opracovává. Ale služby vskutku čestné.

Zastoupení ve sbírkách
Muzeum skla a bižuterie v Jablonci nad Nisou
Severočeské muzeum, Liberec
Uměleckoprůmyslové museum v Praze 
Moravská galerie, Brno
Východočeské muzeum, Pardubice
Musée des Arts Décoratifs, Lausanne, Švýcarsko

Kolektivní výstavy
1953 – Výstava SČSVU, Výstavní síň Mánes, Praha
1955 – Současné sklo, Liberec
1957 – XI. Triennale, Milán, Itálie
1958 – EXPO 58, Brusel, Belgie
1959 – Výstava československého skla, Moskva, Sovětský Svaz
1960 – XII. Triennale, Milán, Itálie
1963 – Výstava čs. skla, Wroclav, Polsko
1964 – Výstava čs. skla, Lipsko, Německá demokratická republika
1966 – 2. Bio Ljubljana 1966, Jugoslávie
1967 – EXPO, Montreal, Kanada
1969 – Sklo severočeských výtvarníků, Betlémské náměstí, Praha
1970 – Současné české sklo, Výstavní síň Mánes, Praha
1972 – České lisované sklo, Dům umění, Gottwaldov (Zlín)
1973 – Mezinárodní výstava skla a bižuterie, Jablonec nad Nisou – výstavní ocenění
1976 – Mezinárodní výstava skla a porcelánu, Jablonec nad Nisou – výstavní ocenění
1976 – Umělecké sklo v Československu, Řím, Itálie
1977 – Československé sklo, Madrid, Španělsko
1979 – Mezinárodní výstava skla a porcelánu, Jablonec nad Nisou – výstavní ocenění
1979 – Československé sklo, Tokio, Japonsko
1980 – Československé sklo, Chicago, USA
1981 – Československé sklo, Los Angeles, USA
1984 – Československé sklo 84, Praha – Jablonec nad Nisou – Nitra
1986 – XVII. Mezinárodní veletrh spotřebního zboží, Brno – Grand Prix
1986 – Umění ve skle, Frankfurt nad Mohanem, Německá spolková republika
1988 – 50. léta. Užité umění a design, Uměleckoprůmyslové museum, Praha
1991 – Sklářská cena Praha, Výstavní síň Mánes, Praha
1992 – Souvztažnosti. Skleněná plastika a vitráže, Dům umění, Brno
1997 – Čeští umělci, Ludwigshafen, Německo
1999 – Liberec, Jelenia Gora
2001 – České individuální sklo, Galerie u Kočků, Praha

Autorské výstavy
1967 – Muzeum skla a bižuterie v Jablonci nad Nisou
1982 – Galerie Karolina, Praha (s Jaroslavem Kodejšem)
1984 – Galerie Díla, Liberec (s Vladimírem Křečanem)
1987 – Muzeum skla a bižuterie v Jablonci nad Nisou (s Jaroslavem Kodešem a Ladislavem Olivou)
1994 – Severočeské muzeum, Liberec
2007 – Muzeum skla a bižuterie v Jablonci nad Nisou


























Jablonecké sklárny Desná v Jizerských horách k. p., 1978
Broušené sklo



























Jablonecké sklárny Dolní Polubný n. p., 1966
Foukané sklo s reliéfním povrchem



























Autorský objekt, 1965
Broušené a lepené sklo



























Jablonecké sklárny Desná v Jizerských horách k. p., 1978
Lisování bez kroužku 





















Václav Hanuš, 1964

 

 
   

Copyright © 2001-2003 Polyconsult, s.r.o., Všechna práva vyhrazena.